Španělé umí anglicky aneb Alex Clare v Madridu

„Huh? On umí španělsky?!“ divila jsem se na začátku koncertu britského singer-songwritera s pseudonymem Alex Clare. Po chvíli mi došlo, že je to místní předkapela. Organizátorům z Teatro Circo Price asi přišlo zábavné pozvat si anglicky zpívajícího Španěla podobného žánru, který měl stejně jako Clare blonďatý plnovous a byl jeho důvěryhodnou kopií – až na Clareovo poznávací znamení, čepici s kšiltíkem, kterou ani tentokrát nenechal doma.

Clareův úplně první koncert ve Španělsku padl na den výročí úmrtí jedné jeho ex přítelkyně – Amy Winehouse, což říkám jen tak mimochodem, tvorba obou autorů se značně liší. Drtivou většinu playlistu tvořily skladby z Clareovy první a zároveň jediné desky Lateness of the Hour. Je to hudba většinou energická, vysoundovaná a masivně vybeatovaná. Po pár peckách, které publikum rozjely, zahrála nejklidnější písnička z alba, pomalá a romantická I Love You. Abych tohle slyšela naživo, šla bych znova a znova klidně každý den, i kdyby měl celý zbytek koncertu stát za nic. Romantický text, Alexův zvučný hlas v nízce položené sloce a jemném, vysokém refrénu a hlavně skvělý instrumentální doprovod – kouzelné.

Celá kapela byla naprosto nenahraditelná, protože bez zvučného doprovodu by jeho hudba ztratila svou jedinečnou kvalitu. Vpravo se nemotorně kolébal baculatý basák v maskáčích s homeless-lookem, uprostřed soustředěně rytmizoval stylový blonďatý bubeník a nalevo u kláves tancoval vysmátý černoch v bílém tričku, který vypadal jako svalovec ze spotu od Abercrombie & Fitch. Nejenom že nám zprostředkovali unikátní hudební zážitek, na stagi byla i dobrá show.

Po vděčné I Love You Clare opět nahodil svižnější tempo, ale po dvou písničkách se ujal akustické kytary, aby zahrál něco nového a hned zase nahodil něco starého – kapela stála a koukala, zatímco Alex brnkal písničku, kterou uměl zahrát jenom on sám. Bylo vidět, že za uplynulých 11 let se jeho styl podstatně změnil – zatímco jeho současná hudba je velmi elektronická, tenhle akustický kousek byl velmi a folkově laděný.

Do třetice akusticky a pak to pořádně rozjel při Hands Are Clever. Následovala funky novota se zřetelným britským nádechem a když po chvíli přišla řada na Treading Water, Abercrombie černoch vylezl dopředu, poskakoval po celém podiu a tančil okolo svého příručního keyboardu. Tou dobou už byl dav roztančený. Sál sice nebyl ani zdaleka vyprodaný, ale ti, co přišli, ho svým nadšením dokázali vyplnit. Nejednou jsem z davu slyšela křičet „Olé!“ – typické vyjádření přemíry emocí, které uslyšíte z publika při koncertu andaluského flamenca, což je vždycky velmi emotivní záležitost.

Následně přišla nadupaná Up All Night, která mimochodem velmi dobře vystihuje život v Madridu. Nevím, jak na tom bylo obecenstvo s angličtinou, ale asi sílu textu vycítilo, protože při téhle skladbě už tančil úplně každý. K závěru se Alex sebral a odešel a v sále se rozpoutala instrumentální disko párty. Černoch vyměnil klávesy za bicí a čelem k bubeníkovi do nich rytmicky třískal a tančil. Zatímco bubeníci působili dost sexy, basák v maskáčích vypadal jako vytržený z kontextu. A Clare nikde.

Dal si načas, zato přišel s dobře naladěnou kytarou. Což bylo třeba, protože se nás chystal naučit písničku. „Jak jste na tom se zpíváním v angličtině?“ „Spanish!“ burácelo publikum, ale zvládlo to na jedničku. Zpívalo se Where Is the Heart. Už ani nevím, jestli větší část odzpíval Alex a nebo sbor pod podiem. Nicméně vím, že srdce jsme našli. Olé!