Světový festival, o kterém ještě nevíte - Worldfest Grabštejn

Příznivci alternativní hudební scény vědí, že konec léta je dobré strávit v severních Čechách. První zářijový víkend se na hradě Grabštejně, v malé obci Chotyně u Hrádku nad Nisou koná festival Worldfest. Organizátory je liberecká agentura ŠTĚK, která festival nazývá nejmenším světový festivalem na světě. Letos proběhl už pojedenácté a kromě známých i méně známých kapel z tuzemska i ciziny nabídl i několik divadel, promítání animovaných filmů a workshopy pro malé i velké návštěvníky.

Do Hrádku nad Nisou v pátek večer připlul dvojstěžník Divadla Mimotaurus, z něhož se vylodili Charónovi blázni, aby odehráli představení na náměstí. Na hradě Grabštejně otevíral první festivalový den Vladimír Merta. Písničkář a multiinstrumentalista, který sám sebe označil jako skoro dokonalého trubadúra, oplýval suchým humorem a sarkasmem.

Až umřu, chci, aby se o mne postarali Funebráci z Wariot Ideal. Jejich eskapáda s rakví, smutečním pochodem s hudebním doprovodem a několika zastávkami totiž vůbec nebyla pochmurná. Rakev postupně proměnili v boxerský ring pro zápas šílených veverek, kulečníkový stůl a nakonec v barový pult. Alkohol jen z rukou funebráka… Rajtaraj jsou na Grabštejně známé firmy. Jejich kolotoč balkánských, skandinávských a západoevropských písní spolehlivě rozežene trudomyslnost a dodá potřebnou dávku energie. Performance Veroniky Švábové zajímavě propojila pohyb se zvuky vyluzované pomocí různých krabiček a destiček. Po jejím představení nebyl čas na rozjímání, na hlavním pódiu za pár minut začínali francouzští Sergant Pépére.

Početná parta v kostýmech předvedla divadelně-hudební kabaret, roztančila diváky, uspořádala přímo na pódiu soutěž o nejlepšího tanečníka. A na konec skončila mezi publikem. K pátečnímu večeru pořádná párty patří a kdo nebyl po francouzské smršti utancován, mohl pokračovat až do ranních hodin na zahradě s The Sebučedos a dalšími vytrvalci.

Sobotní program začínal pohádkou divadla Toymachine v pravé poledne. První hudební rozjímání obstaralo česko-bretonské duo Deliou a melodie z různých koutů světa hrané na harfu a housle v historickém Mázhausu byly silným zážitkem.

Spojení akordeonu a bicích zní možná trochu zvláštně, ale nuda to rozhodně nebyla. Běloruský akordeonista Roman Zabelov a bubeník Jan Šikl mají spoustu hudebních nápadů, své nástroje dokonale ovládají a jejich minimalistické hudební příběhy mají hlavu i patu, pro mě objev letošního Grabštejna. Milanosz v balkónovém sále pěli a capella ukrajinské, ruské a běloruské písně. Znělo jim to dobře. Po nich na hlavním nádvoří navodila atmosféru francouzského Montmartru kapela Voila Zdenky Trvalcové. Šansony v jejím podání si moje srdce nezískaly, ale grabštejnské publikum potleskem nešetřilo a o nadšení z koncertů svědčila i řada zájemců o CD.

Činna a Jana Vébrová se rovná deprese na druhou. Temná poezie Činny a pronikavý hlas Jany Vébrové se zarývaly hluboko pod kůži a působily mrazení. Tramtram a Der Šenster Gob hrají v podobném duchu a jejich hudební společnost v zahradě byla vždy milým zpestřením, když si chtěl člověk odpočinout od davu na nádvoří. Bretonské melodie a námořnické písně kapely Bran se těší vzrůstající oblibě, na Grabštejně už také hráli (i když v jiné sestavě) a publikum je tady zná. Skvělé výkony jednotlivců i celé kapely byly zaslouženě odměněny aplausem.

All Star Refjúdží band je početná multikulturní parta, která svou temperamentní taneční směsí a energií nakazila diváky nutkáním dát se do tance. Jedna tuba nestačí, čtyři tuby to je Síla. Tubový kvartet spolu s Trabandem byl vtipný a publikum si zpívalo spolu s nimi, Traband je na Grabštejně taky jako doma. Ahmed má hlad, česká balkánská stálice a taneční rej pod pódiem, oficiální část druhého festivalového dne končila, ta neoficiální probíhala až do časných ranních hodin v zahradě.

V neděli už jen tradičně pohádka, pak didgeridoo Ondřeje Smeykala na nádvoří. Fotografům a neposedným dětem vstup nepovolen… Jdu na pivo a těším se na HuSo. Maskoti Grabštejna, HUdební SOcky, tedy dvojice Hubáček a Soldán, triumfálně vjeli na zahradu a předvedli svůj monstrózní kabaret. To nejlepší nakonec.

Grabštejnský festival jsem navštívila už počtvrté a musím říct, že patří k festivalům sice malým rozměrem, ale velkým posláním. Doufejme, že si přátelského ducha a takřka rodinnou atmosféru zachová i do dalších let.