Synkronizování atmosféry

U nás už pár let prakticky zdomácnělý Joe McBride – ať už sám jako Synkro v Crossu nebo loni ve společném projektu Kiyoko s Bering Strait tamtéž anebo s Indigem pod hlavičkou Akkord na Shotgun festu – se letos, po VELMI dlouhé řadě EP konečně rozhodl k prvnímu regulérnímu albu s jednoduchým, o to výstižnějším názvem. Changes vyšlo na značce Apollo, u sublabelu známého R&S Records, a tak zastávka v Praze v rámci turné byla nasnadě. Pozvání přijal od nejpovolanějších, kteří mu ten večer dělali i hudební support – Josef a Pierre z Radia 1, kde vysílají i kluci z Volnýho Průběhu – ahZ s Nitrousem.

Venku byl chladný sobotní večer, listy stromů pokreslené přírodou a částečně opadané, podzim už nikdo nezapře, a Synkro zatím v útulném prostředí novoměstské radnice s nádvořím začal svůj dlouhý náladový set krásně – jako ty podzimní koruny. Prvně přišly na řadu pomalejší plochy, pak pár skladeb z nového alba, set se dostal i ke starším trackům. A v poslední třetině sáhl ke klubovým UK stylům, přes garage a bass (ať už výtečné klapavé, nebo „step“ věci) se dostal i k futurističtějším beatům. To vše zaobalené do charakteristické atmosféry, Synkrova osobitého zvuku, rozpoznatelného, a zároveň neokoukaného. Paleta abstraktních nebo melancholických nálad, potemněle taneční, ale solidní ostrovní klubový zvuk.

Lidí mohlo přijít ještě o pár víc (systém rezervací dopředu na mail pořadatelů nebyl nejšťastnější), ale díky těm, co dorazili, dostal název akce Atmo nový rozměr. Všichni uvolněně tančili nebo uznale pokyvovali se spokojeným úsměvem, což bavilo i samotného Synkra, který nakonec hrál přes tři hodiny. Podkres tvořila jemná vizualizace promítaná efektivně za dvěma okny, pohled na ni jako by nás odnášel jinam. Stejně jako hudba, stejně jako atmosféra celého večera.

Jediným neduhem byl zvuk - díky brzké návštěvy policie šla po zvukově „plném“ startu síla o úroveň níž. Po jejím odchodu byla sice hlasitost zvýšena, ale nízké frekvence zůstaly potlačeny, znatelně chyběly bassové linky, což je škoda, protože Synkro svůj zvuk staví právě i na nich. Nevím, jestli je Café Neustadt vhodný po akustické stránce na podobné akce, ale co takhle příště ztišit level zvuku celkově, a nevytahovat pouze středy a výšky?

Joe McBride, malý zrzek, toho času s plnovousem připomínající skřítka, hyperaktivní producent, který se za bezmála dekádu vypracoval v osobitého hudebníka, uvedl i jeden Burialův track. A když uzavíral výjimečnou skladbou Shoreline s vokálem Roberta Manose z letošního debutu, sborový potlesk a ovace nebraly konce. Synkrovi a všem, kteří byli ten večer u toho, se podařilo vytvořit místo, kde se zastavil čas a všechny ruchy světa jako by utichly. „The world can wait.“