Takhle vypadá zběsilost: Děti mezi Acute Dose

Co všechno lze stihnout za pět let? Vystudovat vejšku, povít robě a připravit jej na první školní den, procestovat svět, anebo udržet při životě hudební klub/čajovnu/alternativní prostor? Ideálně všechno najednou, nicméně to poslední se zrovna letos poštěstilo nadšencům z Kopřivnice, malého moravskoslezského Seattlu. Ten sice proslul coby mimořádně plodná hudební líheň, ovšem počet zdejších svatostánků zasvěcených muzice odpovídá poslední dobou spíš dlani vysloužilého pyrotechnika.

Mandala se každopádně stala trvalkou a k pátým narozeninám jí krom řady místních a přespolních přišly popřát i Děti mezi reprákama. Teda nakonec to dítě bylo jenom jedno. Jmenuje se Dominik, je mu 27 a přivezl s sebou loňskou desku Újezd, kterou laická i odborná veřejnost zahrnula veskrze pochvalnými reakcemi. Podle všeho k ní brzy přibude druhá, pročež se Dominikův intimní set nesl ve znamení prolínání starších kousků s těmi novějšími. Folkařina je hlavně o textech a ty mají Děti mezi reprákama v malíčku, alespoň soudě dle zasněných úsměvů na podlaze uvelebeného publika. Pavouci v poštovní schránce, Krach na burze, zatím můžu, dál se uvidí.

Zavládnuvší melancholii záhy utnuli brněnští Acute Dose, jejichž zvukově vytříbené kytarové melodie z alba Live Remake si dokonale podmanily prostor i všechny uši v něm. Vybavte si energii Franz Ferdinand a Kapranosův vokál, jen za rozvrzanost dosaďte jazzově zvonivou čistotu a něco málo matiky. P.S.: čipernějšího bubeníka jsem u nás neviděl, ani nepamatuju. Takhle vypadá zběsilost v srdci, v kopáku i na virblu. Poklona.