Takové horko ve Futuru už dlouho nebylo (Stick to Your Guns)

Pár minut před šestou scházím do potemnělého pražského klubu Futurum. Dnešek bude patřit všem příznivcům dobrého hardcoru - téměř po roce se do hlavního města vracejí američtí Stick to Your Guns, navíc v doprovodu dalších třech kapel.

Chvíli na to se pódia ujímají Wolfdown. Němci v černé začnou svůj set s takovou energií, že se objeví i malý circle pit. Tvrdé breakdowny a křik vyholeného frontmana dodávají všem příchozím ohromnou dávku energie, za odposlechy to vře a ve vzduchu se objevují první lokty. Zvuk je slušný, jen vokál se zdá zastřený. Na první support slušná práce, říkám si, když na stage vbíhá i Jesse Barnett, aby navnadil všechny v sále na poslední show, a zakřičí si společně s kapelou stařičký Stay from the Path.

Ani ne čtvrt hodiny na to stojí na scéně Counterparts. Zvukaři posunuli do popředí dvojšlapku, která doslova drtí stěny klubu. Rychlé tempo trhají úderné breakdowny nebo i úplně pomalé, skoro až něžné melodie. I u druhé pecky Witness je hlas stále zastřený, navíc Kanaďané podávají o poznání línější výkon než jejich předchůdci. To pochopitelně způsobí, že návštěvníci zůstávají v klidu, zpěvák nabízí mikrofon, ale bez odezvy. Po dvaceti pěti minutách odchází ještě před koncem poslední skladby a na místě zůstává pouze bubeník a kytarista, kteří dotáhnou produkci do konce. Nebyl to zrovna jejich večer.

Pisklavé intro pecky The New Gods načíná set Stray from the Path, a když slyším jak fanoušci Newyorčanů společně s Andrewem Dijoriouckem křičí: „Fuck this system! Outbreak!“ běhá mi mráz. Místo loktů vidím ve vzduchu nohy, a pak i celá těla. Začíná stage diving a z moshpitu si nejeden tanečník odnese kromě hudebního zážitku i pár modřin. Baví mě řvounovy arogantní pózy a naoko povýšené výrazy, místy si připadám skoro jako na rapové show. Zazní hitovka Badge & A Bullet, lidem to ale nestačí a sborově prosí o přídavek, dočkají se jen několikaminutové pauzy před posledním vystoupením.

„Whats up Prag?“ otáže se řečnicky Jesse Barnett a zbytek kapely odpoví prvními tóny songu Against Them All, při jejich největším hitu We Still Belive se zaplní pódium stage divery. Frontman křičí znamenitě, ale melodické části nechává spíš na publiku, a když už se jich ujme on sám, nezní to tak dobře. Fanouškům to ale nevadí, protože před další peckou se rozdělí na dvě poloviny a bez jakékoli výzvy srazí wall of death. Nejlíp ze všech položek setlistu zní The Crown, taky z posledního alba. Josh James zářil už v Evergreen Terrace, a tak není divu, že jeho kvality přidávají celkovému dojmu. Poté celý klub křičí „What choice did you gave us?!“ a doprovází kapelu šíleným moshpitem. Stick To Your Guns přihodí ještě tři písně a mizí do zákulisí. Znovu se ozývá sborový lament o další songy, a tak se pětice vrací, aby potěšila nenasytné uši skladbou Diamond a stařičkou Amber.

Po tak krátké době nestihli Stick to Your Guns dovézt do Prahy nic nového. Pravdou ale zůstává, že tu zanechali skvělý hudební zážitek, vlastně se ani nedivím, že si Čechy tak vychvalovali, odezva tomu odpovídala. „This is my favorite night of the tour,“ prohlásil Jesse a já vím, že to myslel vážně, že to nebyla fráze používaná během každého vystoupení.