Tanec s medvědy, muži v ponču i s British Sea Power

Občas se stane, že záměrně podcením přípravu a nechám se neznámou předkapelou překvapit až na místě. A občas se taky stane, že nepospíchám tak moc, jak bych měl, i když vím, že začátek koncertu stíhám jen tak tak. V sobotním případě, kdy stage otevíral skotský elektronický písničkář The Pictish Trail, lituju obojího.

Po příchodu do klubu bylo jasné, že jsem nedomyšlenou strategii nezvolil sám. Johnny Lynch pod hlavičkou The Pictish Trail už bavil první příchozí a jeho hudba připomínala mix humoru a stylizace a la Mac DeMaro, přičemž hlasem a tanečnějším beatem evokoval Nicka Murpyho alias Cheta Fakera. Už takhle složitou situaci navíc zamotal singlem After Life, který připomíná ohrané melodie z poslední desky Tame Impala. Ale nějakým zvláštním způsobem tenhle dort od pejska a kočičky chutnal lépe než se může zdát. Nesourodé písně byly totiž polévány lahodnou humornou polevou, v níž jste našli barevné pončo, vtípky o Eurovizi i povzdechy nad brexitem a situací ve Skotsku, které by si dle Lynche zasloužilo hlasování o nezávislosti.

fotogalerie z koncertu zde

The Pictish Trail bavil spontánností a nepředvídatelností natolik, že jste mu bez váhání odpustili ohranější beat i hlasové nedokonalosti. Zato British Sea Power jeli minimálně první půlku na autopilota a jejich radostným písním chyběla uvolněnost a hravost, které jsou základními kameny jejich folkového kytarového popu schovávajícího za indie nálepku. Atmosféru proto museli nahánět jinde. Například pódiem osázeným zelenými rostlinami, mezi kterými vykukovaly zahradní sošky pelikánů a volavek, jež působily nápaditě, dokud na nich něktěří členové kapely nezačali v závěru jezdit.

Druhá půlka se vůbec nesla v podivně uvolněné atmosféře. Začaly se hrát chytlavější songy (Waving Flags, Keen on Trying) jak ulité na odpolední festivalová pódia. Kapela toho sice moc nenamluvila, ale aspoň začala reagovat na publikum. To si koncert opravdu užívalo až v momentu, kdy skupina povolala dva dvoumetrové medvědy, s nimiž chtěl každý tancovat nebo si na ně sáhnout, udělat si fotku. Pouťová zábava měla úspěch. Oproti předešlé části, v níž dostala větší prostor i houslistka a její vokál dobarvující pánské unisono, se však jednalo o velmi pomíjivý zážitek.