Tech N9ne aneb žádný courák nepřišel

Koncert Tech N9ne u mě budil dvojí očekávání. Za prvé mě zajímalo, jak bude vypadat show člověka, který má slova energie, syrovost a úspěch napsané na čele. Další otázkou logicky bylo, nakolik už jeho fame dorazil i do Čech a hlavně, jestli si tady dokázal najít dostatek věrných neboli „technicians“. Tuzemské rapové koncerty totiž doplácí na fakt, že na lidi bez statutu legendy (rozuměj devadesátkový interpret) nebo rotace na MTV se u nás moc nechodí. Naštěstí se událost trefila do rozmachu horrorcore rapu, což znamenalo, že nakonec dorazil solidní počet diváků, i když to zároveň vyvolávalo obavy z věkové skladby, protože horrorcore je oblíbený především u lidí kolem dvacítky a níž.

Sodoma Gomora jako suppport nezklamali a rozhodně to byla dobrá volba. Kluci už ví, jak to na pódiu chodí, takže působí sebejistě a dostatečně suverénně. Nechyběli ani tradiční „zombie hypemani“ a poslední song Žižkovský bary podpořil James Cole. Chvilku po desáté vyběhl na pódium Krizz Kaliko, který dal první song sólově a nažhavil diváky na hlavního protagonistu, který se ukázal vzápětí. A na nic nečekal. Show odpálil ve velkém stylu hitovkama Mental Giant a I Am a Psycho. A úvodní půlhodina byla zběsilá. Lidi skandovali, skákali a Tech N9ne měl po každém tracku jazyk až u kolen. Jelikož však hráli bez DJe a tedy podle připraveného setu, nedostal ani chvilku navíc. Pauza mezi jednotlivými tracky nebyla nikdy delší než pár sekund, žádné řečičky a lidové mudrosloví, ale pořádný nářez na jeden zátah. Svou super rychlou flow ukázal v plné kráse a slova lítala vzduchem po desítkách. Pak si na chvíli vzal slovo Krizz Kaliko, jehož hlas, především jedna poloha, mi přijde naprosto skvělá. Působí jako kombinace Cee La a osmileté holčičky, která vyžrala halucinogenní krabičku staršího bratra. Škoda, že ji využívá poměrně málo. V druhé půlce vystoupení (avizované jako hodinové) jsem čekal nějaký ten courák ke všeobecnému zklidnění, ale tempo nepolevovalo a místo couráku probíhalo buď pěvecké hecování mezi hlavními aktéry anebo hra s publikem, které reagovalo velmi živě. Abych objasnil lichost obav z věku publika: mladší složení dokázalo to, čeho už je starší generace jen těžko schopná. Skákalo, křičelo, nadšeně aplaudovalo a nakonec se ještě pět minut po skončení neslo klubem sborové „Tech N9ne, Tech N9ne“. A překvapením největším a nejmilejším byla znalost textů, takže publikum doplňovalo rapery k jejich neskrývanému překvapení.

Na závěr Krizz Kaliko i Tech N9ne zajeli pár šestnáctek, každou z jiného tracku, čímž navnadili publikum na poslední plnohodnotný song. Ten však ke zklamání všech už nepřišel, nejspíše z technických důvodů (hrát bez DJe z cédéčka má svoje nevýhody). Přišla už jen děkovačka, v níž Tech N9ne zdůraznil, jaká to bylo skvělá show a že taková rozhodně není každá, a dal si záležet, aby jeho slova nevyzněla jako klišé. Celkově to byl strhující rapový koncert, jaký Praha letos ještě neviděla, a takřka hudebně-sportovní výkon, čehož důkazem budiž kompletně propocená košile hlavního aktéra.