The Young Gods v Kodani. V Kadani.

Nevelký sál KZ Orfeum byl dobrou volbou, navíc ideálně zaplněný - nevypadal prázdně, ani se nikdo nemačkal. Věkové složení diváků odpovídalo stáří kapely i prvních dvou alb, které byly na programu tohoto turné, původní členy kapely Franze Treichlera (zpěvák a jediný stálý člen) a Cesara Pizziho (sampler) doplnil Bernard Trontin (bicí) z poslední sestavy.

Pozdní začátek byl netrpělivými a nedočkavými diváky prominut hned s prvními tóny. Žádné pomalé nástupní intro, začali pěkně zostra, šansonový zpěv střídal hrdelní řev a zvuk houslí, klarinetu, kytar nebo flašinetu zas hlasité industriální zvuky z ocelárny vyrábějící čepele pro švýcarské armádní nože. Neméně důležitou složkou byla světla: jednoduchá, ale působivá, dotvářela celkově dokonalý umělecký požitek. Za pozornost stály i neobvyklé tanečně-pohybové kreace Franze Treichlera, jako by absolvoval několik hodin baletu, orientálního tance a něco okoukal od Iggyho Popa. V závěru se Trontin dopustil sóla na bubny, a i když nemám onanistické exhibice rád, magické až hypnotické rytmy tady nepůsobily samoúčelně.

Říká se, že Young Gods nemají dlouhé sety. V Kadani hráli něco málo přes hodinu, se dvěma přídavky asi devadesát minut. Bez nudících/prudících předkapel ideální délka, ostatně dospělou (18+) single malt whisky za mnoho tisíc taky vychutnáváte po malých doušcích a nelijete ji do sebe jako výčepní lihovinu z tržnice. Obával jsem se, že původní sound desek bude nahrazen modernějšími aranžemi, naštěstí se tak nestalo. Ani po pětadvaceti letech nezněl archaicky (hudebně ani zvukově), na rozdíl třeba od letošní novinky Nine Inch Nails.

Celkově velmi civilní, přesto podmanivé, až magické, skvěle vygradované a strhující, bez zbytečných keců, póz nebo efektů. Očekávali jsme vysoký standard a dostali ho.