Tradiční putovní joint Dune Rats

Punková atmosféra podzemního klubu, který je od podlahy po strop polepen plakáty, pleskne do očí už cestou ze schodů. České CBGBs. Absence výčepu dotváří squatterskou atmosféru, lahváče, kam se člověk podívá. Aby viděl, co se děje na pódiu, je především vinou nízkého stropu o mnoho složitější. Support v rukou sympatické dvojice Gooch Palms, taktéž z Austrálie. Zpěvák Leroy Macqueen s hlasem charakterní barvy (něco mezi Alexem Kapranosem a Ianem Curtisem) spolu s půvabnou Kat Friend, která vestoje zpívá a bubnuje na nevšední bicí. Žánrově i složením připomínají Subways, jen zvuk zní hlavně díky syrovým bicím mnohem garážověji. Texty i melodie jsou chytlavé, pozitivní, nic jiného se ale od kapel, které se řadí do žánrů jako ‚aussie‘ nebo ‚surf‘ punk, nedá očekávat. Na předkapelu sklízí Gooch Palms abnormální ohlas, poguje se, je narváno.

fotky z koncertu tady

Dune Rats. Zpěvák Danny Beusa vypadá, jako by mu někdo od posledně přifoukl oční bulvy, koulí jimi do publika přímo děsivě. Od prvního songu se na pódium hrnou stagediveři. Texty, které si ještě před rokem v Café V lese broukalo pár jedinců, dnes sborově zpívá celý klub. V průběhu jedné skladby se na pódium vrhne fanoušek a překvapenému Beusovi vlepí pusu. „Where is my boyfriend?“ reaguje o pauze zpěvák a doplní, že je rád za lásku, která mezi Dune Rats a Českou republikou přetrvává. Znějí všechny skladby z nového alba, nejvýraznější ovace sklízí 6 Pack, Scott Green a Braindead, dostane se ale i na staré fláky jako Red Light Green Light, Superman nebo Fuck It! Mezi písněmi se už tradičně exuje pivo z bot a nechává se kolovat obří putovní joint, přičemž se poguje téměř po celé ploše parketu. Když vzduch dosáhne tropického stupně, poskakující publikum brzy vypadá, jako když oblečeného do vody hodí. Podobně na tom jsou i Dune Rats, kteří možná až příliš brzy končí gig skladbou Bullshit. Na pódiu přebývá patnáct lidí, po stropě lezou tři odvážlivci, v rohu někdo zvrací a všude po zemi se válí prázdné lahváče.