Transgresivní Serrano (v DOXu) necouvne ani před spermatem a močí

V pražském DOXu právě probíhá výstava úderných fotografií Andrese Serrana, které dokáží vydestilovat nevšední krásu i z tělních tekutin. Pod názvem Infamous Beauty nás čekají dvě patra výběru z jeho svérázné tvorby. V přízemí, pod názvem Beauty, najdeme fotografie z několika ucelených souborů (Tělesné tekutiny, Ponoření, Roboti ad.), které vznikaly od konce osmdesátých let až do současnosti. V mezipatře můžeme zhlédnout cyklus Infamous z roku 2019, který je věnován sociálním nerovnostem a rasové otázce. Tomuto tématu se autor věnuje dlouhodobě.

Serranovy fotografie zachycují drsné věci a drsné myšlenky. Autor dokáže z objektů svého zájmu, běžně nazíraných jako divné, těžko přijatelné anebo přímo odpudivé, vytvořit krásná díla, a to jejich zobrazením v patřičném kontextu. Transsexuála ani exkrementy najednou nevnímáme jako primitivní a nevábné nebo dokonce odporné, protože odlišné od normálu, ale jako součást existence. Člověk je souhra biologických, psychologických a mentálních funkcí, které se vzájemně podmiňují, a pokud se o ně dostatečně nezajímáme, promítne se to dříve nebo později do naší psychiky a následně uvažování.

Serranovo umění bývá označováno jako transgresivní, jako to, které narušuje, překračuje hranice, staví se proti společenským normám i dobové morálce. Těžko obhajitelnou se tak stává cenzura nahoty obecně, ať už jde o člověka s obojími primárními sexuálními znaky, protože takové věci se přece navenek neukazují, nebo masturbující jeptišky, protože ty, jsouce zaslíbeny Bohu, smí obcovat pouze s myšlenkou. A tohle všechno se na Serranových fotografiích objevuje. Autor jde proti tomu druhu falešné citlivosti a ohleduplnosti, který nám neumožňuje říct otevřeně svůj názor, brání nám ve vývoji a blokuje nás. Dokáže udělat i z moči a krve hluboce lidský koktejl, na mutace pohlavních znaků se dívá až jako na nové vývojové typy člověka, s novými možnostmi těla, sexuality i touhy. Cílem Serranova díla ovšem není šokovat. Poukazuje na skutečnosti, před kterými zavíráme oči, zbavuje nás iluzí o světě, ve kterém existují pouze dokonalí lidé bez potřeby močit, jen voňavé odéry a bezvadné společenské vystupování.

Samostatnou kapitolou jak v jeho díle, tak na této výstavě, je rasová otázka, segregace a nerovnoprávnost. Možná by se nám při pohledu na dobové krabice s vyobrazením sklizně kávy nebo na fotografie bavlníkových polí mohlo nostalgicky zdát, jaké to byly krásné časy. Serrano nám tuhle selanku rozboří prezentací záběrů na tehdejší osvěžovač vzduchu připomínající zavražděného Malcolma X nebo terčů v podobě hlav a postav Afroameričanů.

Infamous Beauty představuje hledání krásy tam, kde bychom ji nehledali, a dělá mu radost hledat ji neustále. Nechronologické uspořádání umožňuje jednotlivým exponátům vzájemnou komunikaci a okamžité porovnání, jak se zobrazované fenomény projevovaly dříve a jak dnes. Celá její koncepce jako by nás nabádala k dialogu o méně příjemných tématech vyloučení, odlišnosti a jiné krásy, snad až v Baudelairově duchu o hledání krásy v ošklivosti.

Další, obsáhlejší text o výstavě Andrese Serrana najdete v magazínu Full Moon #147-148.