Tři otazníky s Mew

Nad koncertem dánských rockerů se vznášely tři velké otazníky. Frontman Jonas Bjerre mi v únorovém rozhovoru (Full Moon #72) prozradil, že si ještě není jistý, jak se poperou s živou produkcí nového alba Visuals. Já se naopak strachoval o to, jak se typicky energická kapela vypořádá se sedícím publikem. A diváky zase zajímalo, které z písní, jež Mew v minulém století katapultovaly mezi evropskou rockovou špičku, ustoupí skladbám z nového alba.

Na domácí půdě se dánská pětice představila bez předkapely a set zahájila novými písněmi In a Better Place a 85 Videos. Jestli byla z desky cítit pohádkovost a barevnost, naživo veškeré náznaky éteričnosti ustoupily syrovému rocku. Ten doprovázel kouzelný falzet Bjerreho a charakteristicky zvláštní vizualizace na pozadí, sázka na osvědčené prvky z předešlých let se vyplatila. Mew jsou rození rockeři a v tvrdším kabátě nové skladby skvěle zapadly mezi starší repertoár. Když pak přišla řada na první “klasiku” Special, celý sál začal tleskat do rytmu, což dalo vyniknout dokonalé akustice divadla.

Vstřícnost obecenstva kapelu nakopla a ožil zejména kytarista Mads Wegner. Svým poskakováním a pobíháním po pódiu doplnil skromný projev Bjerreho, který pouze nesměle děkoval mezi skladbami. Jakkoliv jsou vypjaté emoční projevy Dánům cizí, nikdo se neubránil alespoň energickému poklepávaní nohou, místy se i tančilo vsedě. Zlatým hřebem pak bylo zodpovězení třetího otazníku. Čtyři hlavní pilíře koncertů Mew se od posledního koncertu nezměnily. Stejně jako na Roskilde Festivalu 2015 zazněly na závěr hity 156 a Am I Wry? A ultimátním finišem byl jako obvykle devítiminutový epos Comforting Sounds, následovaný téměř nekonečným potleskem. Samozřejmě vestoje.