Třikrát rychle a zběsile (Appäratus & co.)

Na vyčištění hlavy zpravidla pomáhá zašpinění ušních bubínků. Zcela ideální je k tomu hudba hlasitá a rychlá natolik, až se z agresivně křičených textů vytratí zřetelné poselství a zůstane jen všem srozumitelná intenzita, důraznost. Byl to pak právě trojlístek tohoto katarzního typu, kdo posluchačům z(ne)příjemnil nedělní večer v brněnském Kabinetu Múz.

„Blink and you'll miss it“ – touto frází bylo možné charakterizovat první dvě vystoupení. Skladby obou projektů svou stopáží zřídkakdy překračovaly délku jedné minuty a ani jeden z těchto setů nepřesáhl čtvrthodinu. Skoro se dá říci, že mezera mezi vystoupeními byla delší než ony samotné. Na pocitové úrovni tak proluka narušila flow, vytrhla z naladění na rychlé tempo kapely s půvabně hravým názvem Lickspit. Ta celou akci otevírala a její hudba byla přímočará a kompaktní, dávkovaná sice v malém, zato výživném množství. Ozvěnou se nesl punk, přitom zněly blast beaty.

Někteří členové se od pohledu zdáli povědomí z jiných kapel a skutečně – tentýž bubeník i stejný baskytarista se opět objevili na podiu. Scéna extrémnější muziky byla vždy protkaná týmiž tvářemi. A taky se tím vysvětlilo, proč na klasickou prosbu z publika „Ještě jednu!“ bubeník po odehrání prvního setu s úsměvem odvětil: „Dám ještě dvanáct!“ Dalších „dvanáct“ pak „dal“ pod záštitou brněnských Brünner Todesmarsch, jejichž vystoupení se též neslo na vlnách surového (a syrového) punku. Když kapela zvučila, jako by se ze sálu nesly zvuky thereminu či čeho. Vše se vysvětlilo během koncertu – vokalista sem tam používal miniaturní elektrickou kytarku s notně kvílivým zvukem.

Ve zběsilém tempu pak nezaostávala ani poslední kapela, malajští Appäratus. Svým zvukem přiznaně vycházejí ze skandinávského raw punku a na starý kontinent se nyní vydali v rámci evropského turné. Z jejich setu čišel zběsilý zápal a pro punk typické odhodlání pro věc. Bubeník nešetřil působivými rolly, rychlé basové riffy jen nesekundovaly těm kytarovým a jejich hutnost nekompromisně prosycovala prostor.

Závěrem několik málo slov ke Kabinetu Múz. Ačkoli je skvělé a obdivuhodné, že napříč jeho programem může člověk narazit na velmi pestrou žánrovou paletu rozličných hudebních projektů, zrovna raw punku jeho sál tolik nesvědčil. Působil možná až příliš hladce a takřka bezkontaktní reakce publika na tak a prudkou muziku jako by tento dojem podpořila. Nicméně kvalitě zvuku i odhodlání kapel a klubu nebylo co vytknout.