Reklama
Reklama

Truffaz na africké výpravě

O jednom ze nejlepších koncertů sezóny bývá rozhodnuto předem - pokud je na plakátech jméno Erika Truffaze.

Reklama

Chystá-li se do Čech Erik Truffaz, je předem jisté, že o jeden z nejlepších koncertů sezóny je rozhodnuto předem. Není to nijak přehnané tvrzení, Truffaz se vrací často, v jeho vystoupeních splývá technická vybranost s nečekanými postupy, jemností a šarmem. A i když je Truffaz spolehlivě zaškatulkován do jazzu, jeho výlety do dalších žánrů dopadají na výbornou - ostatně za svůj život si prošel od rock´n´rollu přes klasiku po hip hop. Vytýkat není pětapadesátiletému trumpetistovi co, chválit byste mohli do aleluja.

Maestro má šťastnou ruku i ve volbě spoluhráčů a hostů. Nová, Afrikou inspirovaná deska, jejíž vydání se chystá na jaro 2016, se bude pyšnit významnými jmény. Mr. Trumpet nemohl na svou africkou pouť zvolit lepší průvodce než zpěvačku Rokii Traoré a rappera Oxma Puccina. Ti sice probíhající turné Doni Doni neabsolvují, skvostné obsazení Truffazova kvartetu však zcela dostačovalo, aby si naplněná Akropole udělala o dosud nevydané nahrávce ten nejlepší obrázek. Dlouhodobí souputníci klávesista Benoit Corboz a basák Marcello Giuliani získali posilu v osobě mladého, teprve pětadvacetiletého švýcarského bubeníka Arthura Hnatka, který jazzovou scénu zaujal už coby doprovod arménského pianisty Tigrana Hamasyana.

Truffaz patří k těm hudebníkům, kteří mají fanoušky napříč spektrem - od militantních jazzových fanatiků přes elektro nadšence po mladé hipstery, zdálo se totiž, že obyvatelstvo Krymské se pro ten večer přesunulo pod žižkovský vysílač, aby si užilo souhru i vynikající sóla jednotlivých hráčů. Není divu. Truffazova trubka umí promlouvat sladce i vemlouvavě, klávesy dodávají až sedmdesátkový feeling, Hnatek a Giuliani hutní tanečními groovy jazzy drum'n'bass nejvyšší kvality, při kterém se dá snít i tančit. Superlativům se zkrátka těžko ubráníte.

Bezmála dvouhodinový koncert byl proložen ukázkami nejen z čerstvého počinu, ale i ze starších kousků, třeba z alba El tiempo de la Revolución, a také několika větami a častým "díky". Přidávalo se dvakrát a dlouze, jenže desátá hodina je nemilosrdná a vyhání nadšené příchozí zpět do podzimní sychravosti.

Tento článek je zdarma. Pořiďte si předplatné a můžete číst všechny naše články.

digital

79 Kč/měsíc
  • Základní digitální přístup, pouze na 1 měsíc
  • Veškerý obsah webu
  • Prémiové články

digital+

83 Kč/měsíc
Navíc oproti digital
  • Veškerý obsah webu bez reklam
  • Unikátní playlisty
  • Podcasty
  • Možnost odemknout 3 texty měsíčně pro ostatní
Možnost kdykoliv zrušit
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama