Uncle Acid & The Deadbeats a sabat roku

Vizuální koncept Uncle Acid mi sedí. Na webu byste jen těžko hledali fotky kapely, která svým debutem Blood Lust prorazila dostatečně silně na to, aby se následně objevila v předpolí Black Sabbath na jejich turné. Podobně tomu bylo na koncertě Uncle Acid v Lucerně – tváře zakryté vlasy, slova jen v nezbytně nutných chvílích. Vše tak, abyste hudební sabat vstřebali co možná nejintenzivněji.

Uncle Acid & The Deadbeats mají za sebou krátkou, překvapivě úspěšnou kariéru. Žánrově rozkročení v post-duhových, deziluzí naplněných 70. letech, Uncle Acid v čele s Kevinem Starrsem sice nevytvářejí nic originálního, ale silný kyselinový punc dává stokrát znásilněnému žánru hypnotické kouzlo. Sabbathovské riffy říznuté stonerem Sleep, silné melodie a vliv Neila Younga zpracovávají, věrni tradici anglického Birminghamu a vintage přístupu, s nevídanou precizností a zápalem: i přesto, že koncept poslední desky Mind Control je založený na bezmoci, ovládání a násilí, působí repetitivní riffy, frontmanův “hadí” hlas a uhrančivá rytmická symbióza basy a bicích jako balzám. Koncepční pojetí desky je ještě posíleno skvělou koncertní videoprojekcí, ve které je v rychlém sledu obrazů metaforicky odvyprávěn příběh kultovního vůdce, který skrze zastrašování, drogy a agrese nutí pozemšťany k bezhlavému následování.

Uncle Acid s sebou do Prahy přivezli krajany z Liverpoolu, skvěle vyhrané Black Moth v čele s dlouhonohou a překvapivě otevřenou Harriet Bevan. Zpětně se Black Moth jeví ve srovnání s uragánem Uncle Acid jako slabá mořská bríza, ale v daném okamžiku svou úlohu Černý mol splnil dobře. Ono je to vlastně s “přípravou” na koncerty Uncle Acid ošemetné: desky Blood Lust (2012) a Mind Control (2013) byste totiž mohli poslouchat stále dokola, bez “živáku” ovšem jejich kvality zdaleka nedoceníte. Naštěstí ty tam jsou roky, kdy jste na koncert svých srdcových es museli čekat léta. Doba zážitků přeje připraveným, obzvlášť těm, které předchází pověst strhujících koncertů – o co půjde v případě Uncle Acid bylo jasné hned od úvodních riffů Mt. Abraxas a Mind Crawler. Těžkotonážní rytmická kytara a spolehlivá, hypnotická basa v rukou bratrů Rubingerů hnala dopředu zběsilým tempem všech dvanáct skladeb. Naopak zklidnění přišlo s dlouhými kytarovými výlety Starrse, který kořenil závěr každé skladby hrátkami vysoko na krku své Les Pauls Junior.

Setlistu kralovaly opusy z posledních dvou desek, cestu si mezi ně ale našly i starší songy Crystal Spiders nebo Vampire Circus. Celkově působil koncert jako silný mallström, který člověka vtahoval s každou odehranou notou. Uncle Acid řežou svůj metalový amfetamin silnou dávku šedesátkové psychedelie, takže se v důsledku jedná, i přes metafory plné vražd a násilí, o povznášející a euforický zážitek. Největší podíl na dokonalosti, když jedinou vadou mohla být až příliš pomalá a roztáhlá Valley of the Dolls, měly hlavně skladby I´ll Cut You Down se svým zemitým refrénem, temná Poison Apple nebo závěrečná a houpavá Desert Ceremony. Zasloužily se o sabat roku.