V Lucerně jak na fotbale (Noel Gallagher's High Flying Birds)

Před dvaceti lety hrál Noel Gallagher v Praze naposled, to ještě jako člen britpopových Oasis. Kvůli neustálým potížím s bratrem Liamem se v roce 2009 tehdy snad nejpopulárnější kapela světa rozpadla. Bouřliví Gallagherové se v poslední době uklidnili a oba koncertují se svými novými projekty. Noelovi High Flying Birds mají na kontě tři desky a v rámci tour k té poslední Who Built the Moon? z minulého podzimu si naplánovali i Prahu na dlouho dopředu vyprodaný koncert.

Speciálnímu večeru odpovídal i speciální support. V současné době jedna z nejzářivějších ostrovních kytarovek Blossoms, která vydá druhou desku za pár dní, se stihla předvést ve skvělé formě. Sympatická pětice si přivlastnila stage, jako kdyby ten večer měl patřit jenom jim. Hlas charizmatického zpěváka Toma Ogdena dopadal na plný sál, který vyčkával na svou rockovou hvězdu s řádným předstihem. Žádný šum příchozích ale nerušil výběr z největších hitů zakončený chytlavou Charlemagne. Pokračování na Pohodě nebo Rock for People.

fotogalerie z koncertu tady

O Noelovi je známo, že má prořízlou pusu a za svůj život stihl pourážet nespočet lidí. Během příchodu na stage ovšem působil jako beránek, který za sebe nechává mluvit členky kapely. Vše se změnilo s našláplou Holy Mountain, která okamžitě proměnila Lucernu ve stadionový kotel s atmosférou jak na fotbale. Pivní půllitry nad hlavami skákajících diváků, stejně jako vlajky fotbalového týmu Manchester City, mezi jejichž fanoušky se řadí i Gallagher.

Atmosféra se trochu uklidnila až s melodickými kousky, kterým patřila další část večera. Na Rivermen nebo Ballad of The Mighty I tak rovnou navazovaly starší tracky Oasis. Little by Little zazněla už v půli koncertu, těm největším devadesátkovým hitům jako Wonderwall a Don’t Look Back in Anger patřil samotný závěr. Na rozloučenou přidal ještě skladbu Beatles, tedy kapely, z které Oasis čerpali nejvíc inspirace. Rozverná All You Need Is Love zazněla i s dechy, které dříve moc prostoru nedostaly, a paradoxně byla nejzábavnějším kouskem celého setlistu. Pouze v ní si totiž Noel Gallagher dovolil nebýt otrokem svého vlastního ega a ukázat lehčí a povznesenější tvář.