V samotách i v davu (Letní kapela)

Je to skoro rok. Ve vyprodané Akropoli na Žižkově hráli Kafka Band s novým albem, teď tu před vyprodaný sál dorazila i další kapela v popředí Jaromírem Švejdíkem, Letní, s novinkou Jako pes. Zazněla od začátku do konce, nahlížející na touhy, problémy, i radosti života a svých blízkých.

Před koncertem přichází Jaroslav Rudiš. Svou novou knihu, Vánoce v Praze, která dostala překlad z němčiny do češtiny a ilustracemi ji doprovází Jaromír 99, čte a vtahuje posluchače do příběhu. Je Štědrý večer, touláme se zasněženými ulicemi k hospodě U Černého vola a pak zpátky, hlavní postava se ztrácí ve městě, i v sobě. „Světlo života a světlo smrti, světlo zákoutí, kde to voní láskou, světlo zákoutí, kde to páchne krví a močí.“ Do zvučných slov se tiše vkrádá hudba, lehké tóny kytary, kláves, xylofonu.

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí. „Jako pes, jako zvíře najdu tě, jako les, černý les spolknu tě,“ kračuje polohlasem. Texty vzpomínají na přechod mezi městem a venkovem, dávné lásky nebo nenaplněné touhy, pochyby. „Mám tisíc očí, mám tisíc přání v tomhle městě,“ dojde na euforický moment v písničce Přání, kdy se rozezní celá šestice a frontmanův hlas graduje.

Ohlíží se za těžkými i příjemnými chvílemi, oproti Priessnitz v lehčí a zvukově jemnější formě, kterou vytváří Zdeněk Jurčík na bicí i xylofon, něžné klávesy Vojtěcha Šeligy nebo občasná trubka Lukáše Morávka jinak hrajícího na kytaru, stejně jako Petr Weiser a Apostolos Joanidis. Převládá uvolněnost. Publikum se v rytmu mírně pohupuje, stejně tak Švejdík, který si jednou rukou vyťukává rytmus a v druhé drží pivo. Atmosféra se přenáší i na temnější skladby Priessnitz, V samotách působí radostnějším dojmem, zní sborový refrén davu, jednotně a nahlas, až se vokály z pódia na chvíli odmlčí.

Je těsně před Vánocemi, shon a zima, a večer přináší pravý opak. Pomalou, ospalou náladu venkova, kde není kam spěchat. „Mám rád ty chvíle, čas zpomalí, obraz zastaví se na chvíli,“ ozývá se píseň Spáč. „To mám rád, dlouho spát.“ A i když klub rozpohybují rockovější písničky jako Noční jízda, vzpomínající na divoké cesty po koncertech, nebo Tajnou cestou, právě vyloučení rychlosti a spěchu, přijmutí líné, a přitom hédonistické povahy písniček představuje hlavní poselství Letní kapely. I teď, o Vánocích.