Värttinä, women power na skandinávský způsob

Nové album, nová zpěvačka, noví spoluhráči. To je finská kapela Värttinä roku 2013, tedy třicet let poté, co byla založena ve městě Rääkkylä, sestrami Sari a Mari Kaasinen.

V začátcích se jednalo o mnohačetný ansámbl, ztvárňující staré finské a karelské písně. Z řady folklórních skupin vybočoval neobvyklou sestavou výrazných ženských hlasů, použitím finské citery kantele, ale také houslí, akordeonu, whistlu či saxofonu. V devadesátých letech začali jeho členové studovat na Sibeliově hudební akademii v Helsinkách, došlo k první vážnější změně v obsazení. Míchání jazzu, rocku a lidových písní jim vyneslo finskou cenu Emma. Kapela vydala veleúspěšné album Seleniko, následovalo celosvětové tour, další desky Kokko, Vihma a Ilmatar, počet zpěvaček se ustálil na třech.

Nové století přivítala sestava Mari Kaasinen, Susan Aho a Johanna Virtanen. Tak ji mohli spatřit návštěvníci festivalu Rock for People roku 2004. Nesporným úspěchem bylo vydání desky Miero u Real World Records Petera Gabriela. Před třemi lety reprezentovaly Aho a Virtanen svou zemi na Eurovizi v Oslu, skončily v semifinále. Ačkoliv nejnovější album Utu nazpívala ještě Johanna, brzy byla oznámena výměna za mladou etnomuzikoložku Karoliinu Kantelinen.

V Praze se Värttinä naposledy objevili před šesti lety, nebylo tedy divu, že prostor Paláce Akropolis byl zaplněn. Čekání na hlavní hvězdu zpříjemnila moravská zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská, která způsobila rozruch. Těžko říct, zda za to mohly její blond vlasy, nicméně se většina návštěvníků domnívala, že je to jedna z finských krásek. Nedorozumění se s první písní rychle rozplynulo, držitelka ceny Anděl z roku 2005 začala totiž jednou z nejkrásnějších lidovek Zelený víneček a u folklórních písní i zůstala. Moravskoslezské perly o manželství, lásce, alkoholu a smrti doprovázely jen housle s podporou loop stationu. Příjemné, svěží a moderní pojetí, které však neurazí ani ortodoxní staromilce. Výběr předskokana na jedničku s hvězdičkou, a kdyby Värttinä někdy potřebovali záskok, ať zavolají na Moravu.

Zatímco se pohledy všech netrpělivě upíraly na pódium, trojice zpěvaček se najednou na chvíli ocitla a capella uprostřed sálu. Nadšení neznalo mezí. Jak jsme se později dozvěděli, byl to malý příspěvek k akci Earth Hour, při které se na hodinu po celém světě přestal používat elektrický proud.

Pak už vyběhly znovu na stage i se čtyřmi doprovodnými hráči. S každým turné kapela mění i vizuální stránku, tentokrát tvořily kostýmy zpěvaček barevné oblečky z plsti. I když se očekávalo, že bude důraz kladen na skladby z nejnovější desky, opak byl pravdou. Hned úvodní píseň, velehit z amerického dětského pořadu nazvaný Matalii ja Mustii pochází z alba Seleniko. Ve vzpomínání na starší kousky se pokračovalo, retrospektiva snad odkazovala na třicetileté výročí, které letos „Vřeteno“ slaví. Marilaulu, Linnunmieli, Lemmennosto – skladby více jak patnáct let staré. Ale evidentně velmi oblíbené, neboť si návštěvníci zpívali taky. Nepostradatelnou součástí jejich koncertů je skladba Aitara, při které si zpěvačky vyžádaly kusy oblečení z publika a názorně předvedly, že by bylo potřeba je přeprat. Až ve třetině večera zazněla novinka s nakažlivou melodií, Tuuterin tyttäret (Dívky z Tuutu). Dlužno dodat, že už od roku 1996 jsou autory hudby i textů buď samy interpretky či muzikanti z kapely.

Feministky mají jistě z finských valkýr radost, je totiž naprosto jasné, kdo má hlavní slovo. Women power. Bubeník Mikko Hassinen, basista Mikko Pellinen, kytarista Roope Aarnio a akordeonista Matti Kallio se však nenechali zahanbit, a i když někomu chybělo dříve užívané bouzouki, vše vynahradila až piazzollovská sóla na akordeon v písni Katariina. Skvělé aranžmá vyniklo nejvíce v instrumentálce Tantsu s ozvuky irské hudby. Velký prostor dostával nováček Karoliina. Úchvatný hlasový rozsah, energie na rozdávání, herecké nadání. S přídavky se neváhalo, jedním z nich byla dokonce prastará skladba Varrii Ompi Zaijuvesj z roku 1987.

Vystoupení Värttinä je jednoduše gesamtkunstwerk – sladěná choreografie i vizuál, výborná komunikace s diváky, milá snaha o češtinu a samozřejmě skvělá muzika. Z trůnu world music tyto královny jen tak něco nesesadí.