Ve svých vlastních stopách (Letní filmová škola 2025)

Po probuzení na nafukovací karimatce uprostřed jedné ze tříd ZŠ Sportovní, která je ze všech festivalových ubytování nejblíž Smetanovým sadům, jež jsou s Kinem Hvězda a debatními stany středobodem Fiilmovky, vyrážím na „recepci“, abych si u dvou slečen, co příchozím kontrolují akreditace, nechala nabít telefon. Přemýšlím, jestli někdy spí, mám dojem, že na stejnou dvojici narážím v kteroukoliv denní i noční hodinu. Čtvrtý rok.

Stejnou partu míjím i za barem u altánu vedle literárního stanu, u klubu Mír zas milého sekuriťáka, který mi během covidu pomohl vyhrát sázku, ve stánku s domácími pomazánkami pořád nemají bylinky a u sochy kousek od klubu brnká na ukulele osmiletý Jiřík, který si tak v uplynulých ročnících vydělal třeba na lego Sám doma.

V dálce hraje tradičně cimbálka, a ačkoliv posloupnosti kroků se roky podle programu mění, neměnnost místa, pracujících lidí i návštěvníků a zvyků vyvolává pocit, že život na Filmovce kontinuálně pokračuje dál. Jako bychom každý červenec rozehráli uloženou hru. Třetí den mám dojem, že jsme nikdy neodjeli.

Během 51. ročníku se v kinech na 176 projekcích prostřídalo téměř pět tisíc návštěvníků s akreditacemi a šest a půl tisíce s nárazovými vstupy. Po propršených dnech, kdy se většina vyhýbala potulování se po promenádě, je všude zase živo a milo.

BALANC

Slib předchozích dní vybalancovat tíhu témat zhlédnutých filmů něčím „veselejším“ padl volbou muzikálu Paraplíčka z Cherbourgu z roku 1964. Iva Hejlíčková v úvodu zmiňuje, že režisér snímku La La Land, (který při předávání Oscara v roce 2017 na dvě minuty nesl titul nejlepšího filmu roku, než děkovné proslovy přerušila zpráva, že ve skutečnosti vyhrál Moonlight), Damien Chazelle, viděl Paraplíčka při psaní scénáře La La Landu sedmkrát. Tahle informace byla předzvěstí, že romantický příběh nedopadne dobře.

Unikátní je snímek primárně tím, že je celý zpívaný a že většina herců je nadabována zpěváky. Každé zpívané slovo, ať už jde o „ahoj, nevím, to už jsi říkal”, působí místy až absurdně komicky. Přesto příběh první lásky, jež byl nominovaný na pět Oscarů a získal velkou cenu v Cannes, diváka melancholicky chytne za srdce. Režisér Jacques Demy lásku neidealizuje, příběh nestojí na dramatických zvratech, nýbrž na konfrontaci s realitou společenských očekávání, osobních kompromisech a racionálních volbách. Právě v jednoduchosti zobrazovaných konfliktů spočívá síla předávané emoce.

ZKRATKY

Italská klasika Hříčky osudu uprostřed modrého srpnového moře (1974) jedné z nejvýznamnějších režisérek v dějinách evropské kinematografie Liny Wertmüller, od které jsme v rámci sekce Známá neznámá mohli zhlédnout čtyři snímky, byla nejčastěji stavěna do kontrastu Östlundova Trojúhelníku smutku. Oba zkoumají psychologii moci, přirozenost dominance a podřízenosti. Divák je konfrontován s otázkou, co z člověka zůstane, když zmizí pravidla společnosti. Z počátku satirický snímek o arogantní zbohatlické ženě zosobňující buržoazii a pohrdání dělnickou třídou a chudém, levicově smýšlejícím námořníkovi představujícím proletariát, se proměňuje v syrové drama o vášni a během letošního ročníku se rozhodně stal fimem, u kterého jsme nejčastěji zvedali obočí překvapením.

Po sedmidenní štafetě je čas balit kufry, pozitivní zprávou letošního ročníku je přesun nedávného brněnského festivalu na druhý srpnový víkend. Moravská festivalová štafeta Pop Messe – Letní filmová škola – Beseda tak konečně umožňuje užít si všechny od začátku do konce.

Táhnu kufr po Smetanových sadech a mám dojem, že jsem doma, což umocňuje počet zvolání „vidíme se za rok”. Poslední chleba s brynzovou pomazánkou v Krajíc a Mazánek. „Mám pro vás ty bylinky,” volá už z dálky majitel. Povídá mi o tom, jak se jako kuchař učil vařit v několika zemích, pak mu ale přátelé nabídli, aby vymyslel koncept stánku pro Uherské Hradiště. A napadlo je něco tak banálního, jako je dobrý chleba s domácí pomazánkou. „To tu nikdo nedělal,” usmívá se, když mi podává téměř půlmetrový krajíc, a mě napadá, že v kombinaci jednoduchých ingrediencí spočívá i kouzlo Filmovky. Skvělé filmy, dobří lidé, zajímavé debaty, zábavné večírky. Letní filmová škola si v tom nejlepším slova smyslu nehraje na posh zážitek a je to vidět. Občas jsou ty nejjednodušší věci nejlepší. Tak do roka a do dne. A prosím s bylinkama.