Večírek pro poučené (Wang Wen)

Hudba se dá prožívat různě. Jedni ji nasávají nehnutě s očima přibitýma k podlaze, někde uvnitř sebe, jiní v hudebním proudu hledají rytmické struktury, aby se svíjeli v tanečních kreacích. Další jen uznale pokyvují hlavou a sledují hudební dění bez toho, aby by se napojovali na jiné sféry. I takhle nějak to vypadalo na sobotním koncertu čínských postrockových prominentů Wang Wen na strahovské Sedmičce. A že přišly sotva tři desítky platících na to nemělo pražádný vliv. Ani na míru nasazení ze strany kapely, ani na oddanost těch ostatních. Přišli ti poučení, ti, které už hudba Wang Wen lapila.

Ne nadarmo mají na obalu své předposlední desky Eight Horses osmičku zvlněných čar, které Evropanovi připomenou poklidné vlnobití. Jak výstižné. Pomalé meditativní pasáže, které nikam nespěchají, rázem přetrhne hluková nálož ne nepodobná fyzickému tlaku Swans, při kterém se musely třepat postele ve vyšších patrech studentských kolejí. Wang Wen byli při své premiéře u nás dokonale soustředění. Ono taky dělat show při složitě strukturované hudbě, která vyžaduje dokonalou hráčskou spolupráci, není dost dobře možné. Wang Wen mohli na první pohled působit jako šest samostatných jedinců, každý uzavřený do svého vlastního světa, s pohledem upřeným kamsi do dálky nebo naopak přibitým na hmatníku kytary. Komunikace v té klasické podobě byla passé, tady se už pohybujeme na jiné úrovni provázání energií mezi muzikanty a publikem.

Wang Wen přijeli přímo z natáčení nového alba a představili i zbrusu nový kousek. Jinak byly páteří vystoupení skladby z posledního alba Sweet Home, Go!, ale - prý, když je to ta česká premiéra - došlo i na starší věci. Dělení na písně však není podstatné. Koncert Wang Wen funguje jako celek, je to sevřený, emotivní zážitek, který u každého posluchače rozeznívá jiné struny. A proto taky těch pár lidí přišlo. Aby struny byly rozezněny.