Vetexnictví Pressburger

Ze zcela nenápadného čtvrtka se nakonec stal více než povedený den. I přesto, že koncert dvou energických formací Pressburger Klezmer Band a Orchestre International du Vetex zůstal mnohým pro velmi nenápadnou propagaci utajen, měla jsem to štěstí být ve správnou chvíli na správném místě a protančit obuv. Slovenským Pressburger Klezmer Band už ale nemuselo být do smíchu, když začínali před osmou hrát pro prázdný sál. I když lidí postupně přibývalo, nikdy jich nebylo dost. V dovětku komiksu Joanna Sfara s názvem Klezmer stojí, že Bůh má nejraději ty chvíle, kdy se bez něj lidé obejdou, přestanou hledat něco nadpřirozeného a začnou se dívat na sníh a stromy, začnou přemýšlet. No a pak by mohli přijít třeba i na to, že stojí za to chodit na takové skvostné koncerty, ať se muzikanti nemusí v poloprázdných sálech bát.

Se skvělými muzikanty Pressburger Klezmer Bandu přijela neuvěřitelná skladatelka, klavíristka a zpěvačka Karine Sarkisjan – náhradnice původní zpěvačky, ovšem světového formátu. Ve chvíli, kdy došlo na arménské písně v autorském aranžmá, byla v sále atmosféra tak hustá, že by se dala krájet. Taky že ji Karinin průzračný hlas spolu s vybroušenými houslovými sóly Andreje Wernera prořezávali s chirurgickou přesností. Z počátku nenápadná harmonikářka Snežana Jovic-Werner v zápětí překvapila sytým altem, to když začala zpívat spolu s Karine. Ač mají Pressburger na kontě šest alb, nejdůležitější je, jak už to tak bývá, to poslední - Tanst mit mir, z něhož jsme mohli ochutnat poctivou židovsko-balkánsko-orientální lepenici. Nápaditou a charismatickou hudební společnost stojí za to sledovat.

Po malé pauze se na scéně objevila squadra početná a pestrá – Orchestre International du Vetex. Každý pes jiná ves. Seběhli se z Belgie a Francie a je to zatraceně divoká smečka. Retro hračky, kočárky, babiččiny slunečníky, boxerské rukavice nebo utržené sluchátko? Není problém, všechno mají! A Tyranosaurus Rex? Přišel na buben. Našlapaný balkánský tyjátr funguje jako obří lidská nabíječka.

Nemilosrdný příval energie rozcupoval lehkou melancholii nadcházejícího podzimu na padrť, a i když by publikum v sále mohlo být pořád početnější, naklusalo na přání kapely k pódiu a o to více tančilo. Jinak to ani nešlo. Ďábelská tarantella dělala čest svému jménu, protože člověk tančící v takovém rytmu by jistě všechen pavoučí jed vypotil. Nejen že výborní hudebníci pumpují do publika třaskavou punkovou směs domácí výroby zahrnující prvky ska, latiny nebo reggae, navíc stíhají během koncertu zahrnout trumpetistu řádnou dávkou bublin, zalít palmu nebo bravurně sólujícímu saxofonistovi padnout k nohám a vlnit se s ním jako klubko hadů. Když už bylo třeba končit, ale aplaus nadšených diváků nepolevoval, vykročili muzikanti vratkým krokem mezi lidi a přispěli se stejným nasazením k valné taneční hromadě pod pódiem. Všehoschopná banda sálala nezdolnou energií až do samého konce, který přišel až příliš brzy.

Není nad to bavit se pohledem na ty, kteří se královsky baví. Snad k nám Orchestre International du Vetex zavítají na jaře s novou deskou a my si pak budeme moct zase rozhýbat kosti a podívat se na to, co všechno je možné. Mezitím se můžeme věnovat poslechu jejich posledního 2CD Total Tajine.