Vídeňská magma v jícnu DOXu (Klangforum Wien I.)

Pro první večer programu Prague Offspring, který je věnovaný soudobé hudbě, zvolilo Pražské jaro elegantní sál DOX+. Zde vystoupil vídeňský ansámbl Klangforum Wien pod vedením Enna Poppeho, který provedl tři kompozice hvězdné Rebeccy Saunders a jednu skladbu samotného dirigenta.

Večer otevřel koncert pro kontrabas a ansámbl Fury II. V něm Saunders pracuje s napětím, rezonancí a také zvukovým rozpětím pětistrunného kontrabasu. Sólistu Evana Hulberta doprovodil ansámbl složený z violoncella, akordeonu, basklarinetu, klavíru a řady perkusí: plechů, bicí soupravy, gongu, tympánů, vibrafonu nebo řehtaček, díky nimž orchestr dosahoval větší zvukové rozmanitosti. Fury je hněv nebo zuřivost a úměrně tomu hudba bublala a pulsovala pod povrchem, ale také praskala a eruptovala.

Enno Poppe dále představil svou skladbu Speicher VI, jejíž název – sýpka, úložiště, ale také paměť – má evokovat jak uspořádanost, tak chaos a nahromaděné věci bez řádu. Začala špičatou mlhou tvořenou dechy ve vedení alt saxofonu. Ta jako bílé světlo zavalila celý sál, dokud ji hluboké tóny na violoncello, basu a violu neutlumily horkým zvukem. Pokračovala až epicky, od dramatických gradací po bzučivé disonantní napětí. Celá kompozice následovala úvodní motiv – pouhé dva tóny stoupající nahoru. Na začátku a na konci byl tento interval dokončen netonální melodií, která z výšky kličkovala dolů. Skladatel využil maximálního potenciálu všech muzikantů, kteří se velmi virtuózně ujali svých partů.

Po přestávce uvedla Rebecca Saunders skladbu pro sólový klavír: to an utterance – study, která byla postavena na barevných strukturách tvořených slidováním po klávesách převážně v basových polohách. Neobjevil se ani melodický, ani harmonický materiál a skladatelka pracovala převážně s tichem a rezonancí, kterou podpořilo těžítko tlumící spodní struny. Materiál, přestože technicky velmi náročný a provedený excelentním Joonasem Ahonenem, ovšem působil poněkud prvoplánově a nedomyšleně a zkrátka nepřekvapil ani neuspokojil.

Poslední kompozici prvního večera Prague Offspring, Scar, napsala Saunders pro 15 sólistů a pracuje v ní s rozšířenými technikami a netradičním využitím nástrojů. Dvacetiminutová skladba byla rytmicky velmi přesná a následovala určitý pattern: z tichých vibrací postupně zvuk zesílil až ke svému vrcholu, kde hluk opustil, vždy však za sebou zanechal tenký potůček tvořený kytarovým reverbem, tichým trombonovým tónem nebo třeba akordeonovým pružením, který se opět rozjel ve hlučnou řeku. Scar měla být vrcholem večera a skutečně šlo o inovativní, rozmanitými zvuky pulzující materiál, který by o něco lépe vynikl v kratším časovém rozpětí.