Vidět do tváře hudby (Timber Timbre & co.)

Kanadské freak folkaře Timber Timbre mohli posluchači od začátku jejich působení na scéně (2005) v Praze slyšet pouze dvakrát, v roce 2014 v klubu Chapeau Rouge a v roce 2017 v NoDu. A protože nebylo a není jisté, kdy do Česka znovu zavítají, měl český fanoušek příležitost si poslechnout jejich písně naživo v nedalekém Berlíně. Ale nesměl dlouho otálet, protože všechny tři avizované koncerty byly vyprodané už měsíc před termínem.

Taylor Kirk, jediný stálý člen Timber Timbre, vystoupil s hodinovým repertoárem hned tři večery po sobě v berlínské čtvrti Neukölln v srdci české vesnice, jejíž historie spadá do osmnáctého století. Do zdejšího baru Alter Roter Löwe Rein s jedinečnou atmosférou a připomínající hostince z třicátých let s dřevěným barem, podlahou i stoly zapadla hudba Timber Timber tak, jako by se tu zrodila. I název kapely – zvuk dřeva – odkazuje na ranou sérii nahrávek pořízených v dřevěném srubu na zalesněném předměstí Bobcaygeonu v kanadském Ontariu.

Kirk dostál pověsti kazatele se zádumčivým hlasem, který je přirovnáván k Nicku Caveovi nebo Johnnymu Cashovi. Na pódiu stál sám s kytarou, v projevu soustředěný. Písně, které se zdají být na studiovce pomalé, zahrál ještě pomaleji. Šel až na hranu, několikrát se zastavil a protahoval jeden motiv donekonečna. Vyprávěl a zpíval příběhy jako detektivku, napínal posluchače až k prasknutí. Na skromně osvětleném pódiu mu nebylo téměř vidět do tváře. Před přídavkem dokonce světlo zhasl a poslední dvě písně odehrál při svitu několika svíček v sále pro stovku lidí. Tehdy vypadal nejspokojeněji.

Všechny tři koncerty měly komorní a hutnou atmosféru. Kirk nesnáší mobily a foťáky, v minulosti se stalo, že seskočil z pódia a vytrhl fanouškovi mobil z ruky, až pak pokračoval. Tentokrát jeho přísný pohled posluchače odradil od focení a nahrávání, takže nic nerušilo při rozjímání a pronikání do zvuku rozedraného blues pocházejícího z jakéhosi alternativního vesmíru, které vytváří filmovou a strašidelnou atmosféru.

fotogalerii ze zmíněných koncertů najdete tady

Kirk si k sobě na scénu i jako předskokanku přizval frontwomanku dreampopových Foundling sídlících v Berlíně, která s ním odehrála několik koncertů během aktuálního miniturné (Itálie, Skotsko, Irsko, Francie). Erin Lang dodala charakteristický vokální doprovod a na saxofon zahrál i předskokan druhého večera, Can Nicolas Winter, který je pevně spjatý s místem konání. Ve své tvorbě střídá dvě polohy – instrumentální až filmovou s důrazem na piano a písňovou, doprovázenou hrou na kytaru. Jeho vystoupení bylo dramaticky soustředěné a obě polohy do sebe perfektně zapadly.

Dalším hudebníkem byl italsko-americký folkový zpěvák a skladatel Joseph Martone. V Berlíně hrál poprvé a představil písně z alba Honey Birds, které produkoval právě Taylor Kirk. Martone zpívá písně lásky a radosti, přátelství a zrady, času a paměti. Posluchače svým vášnivým projevem zaujal okamžitě, ostatně podobně jako další dva interpreti. Publikum to dávalo najevo velkým aplausem po každém songu.

Kirk přislíbil, že se pokusí přijet do Prahy příští rok, kdy je také naplánováno vydání nového alba. Je na co se těšit.