Vök, a hole in the ground

Odstartovalo se o půl osmé Françoisem Svalisem. Se zlatými třpytkami na obličeji lákal publikum na směsici deep housu a techna a koho to nezajímalo, ten si prohlížel merch, kde zaujala hlavně větrovka. Kdo nic nekoupil, prohloupil, na webu islandské kapely Vök si může koupit maximálně vinyl.

Koho zklamalo, že na novince Vök nazvané Figure ubylo charakteristického saxofonu, smutnět nemusel. Naživo totiž řádil a sóla Andriho Enokssona patřily k vrcholům večera. Po loňském dvojkoncertu s Never Sol se Vök dostalo více prostoru, rozšíření repertoáru umožnilo devadesátiminutový set. Začalo se údernou Breaking Bones, výtečně fungující jako otvírák alba i koncertu, který byl průřezem dosavadní tvorby. Zpívalo se anglicky, výjimkou byla Við Vökum z prvního EP Tension.

fotogalerie z koncertu tady

Jakkoliv studiovka Figure působí místy utahaně, naživo měla grády, kombinace živých nástrojů a elektroniky fungovala na výbornou, stejně tak ledový vokál Margrét Rán Magnúsdóttir. Nejpůsobivější byly po sobě jdoucí Polar a Lightning Storm, které spolu pozoruhodně kontrastovaly. Vök jsou přirovnáváni k The xx a kytarové linky v titulní skladbě nebo singlu Show Me k tomu svádí, na mysli ale vytane i taková MØ. Vök ukázali cit pro melancholické momenty, ale i výbušnost, jako v refrénu Waterfall nebo v agresivní If I Was.

Zajímavá hudba, skromné vystupování, otevřenost po koncertu, komunikativnost. Vök znamená v angličtině něco jako „a hole in the ground“ a dobře naladěná kapela u piva toho řekla daleko více.