Vraždění neviňátek (The Dillinger Escape Plan v Ostravě)

Mezi mé největší oblíbence dodnes patří legendární Black Flag, kteří se v období s Henrym Rollinsem za mikrofonem nebáli odvážně koketovat s metalem a jazzovou fúzí. A právě The Dillinger Escape Plan (TDEP) vnímám i přes propast jedné dekády a odlišné výrazové prostředky jako jejich právoplatné nástupce. Zároveň se hlásím ke skupině fanoušků, která se k TDEP připojila po progresivních či chcete-li vyměklých deskách Ire Works a Option Paralysis. Zpátky do současnosti, aktuální evropské turné Dillingerů bylo věnované nové desce One of Us Is the Killer, která organicky spojila dřívější agresivitu s experimentálními tendencemi, a jednou ze zastávek se stal i ostravský klub Barrák. Nejprve Swans v Brně, poté Iggy Pop and The Stooges ve Frýdku-Místku a nyní Dillinger Escape Plan v Ostravě – rýsuje se snad konec pragocentrismu? Uvidíme.

Krátce po osmé hodině akci odstartovala nadějná česko-slovenská parta Momma Knows Best, která nezapře mathcoreové kořeny. Přestože se ze strany publika dočkali pouze chladné odezvy, předvedli živelnou show, za kterou by se nemusely stydět ani hlavní hvězdy večera. Slabá půlhodinka utekla velmi rychle a záhy se už chystala zahraniční předkapela Maybeshewill. Kdo bláhově očekával porci monotónního post-rocku, byl mile překvapen – britská formace se nezalekla téměř matematických vyhrávek a vše ozvláštňovala zvukem kláves.

Po efektním intru, které obstaraly epilepticky problikávající projekce, naběhli na scénu The Dillinger Escape Plan a spustili nebývale razantní otvírák Prancer. Kotel pod pódiem se okamžitě změnil v boj o holý život, o propocenou změť těl a takřka nepřetržitý stage diving nebyla nouze. Samotní TDEP nezůstali nic dlužni své pověsti - zpěvák Greg Puciato se přes zábradlí neustále natahoval do davu fanoušků a kytarista Ben Weinman se rovnou zavěsil vzhůru nohama na jeden z nosníků, aniž by to jakkoliv poznamenalo celkový výkon kapely. Následující skladba Farewell, Mona Lisa ukázala, že Puciato zvládá bez problémů uzpívat několik různých poloh a nemá v branži sebemenší konkurenci. Vítanou dynamiku přineslo zařazení poklidnějších skladeb typu One Of Us Is The Killer nebo Nothing's Funny, kdy brutální odsekávané riffy nahradilo sofistikovanější budování atmosféry. Zvuk byl místy nečitelný, ale v průběhu vystoupení se o poznání zlepšil a nic nebránilo vychutnávání zdánlivě chaotických kompozic. Když už začínala být intenzita vystoupení smrtící, zamířili TDEP do šatny, aby následně poslední přeživší dorazili přídavky – znamenitou předělávkou Come to Daddy od elektronického mága Aphexe Twina a klasikou 43% Burnt.

The Dillinger Escape Plan opět potvrdili své výstavní postavení na tvrdé metalové scéně a naservírovali vypjatý zážitek na hranici fyzických a psychických sil. Dokážou zajít ještě dál?