Vrtačkou hravě - Adrian Belew

Adrian Belew je bezesporu hudební fenomén. A jeho spoluhráči z Power Tria – basistka Julie Slick a bubeník Tobias Ralph – nejsou žádným doplňkem. Koncert v pražském Lucerna Music Baru toho byl jasným důkazem.

Při zpětném pohledu na tvorbu King Crimson se po tomto zážitku neubráním pocitu, že některé skladby (Dinosaur, Three of a Perfect Pair, Walking on Air a další) vznikly spíše pod hlavičkou Adrian Belew and his KC band. Tolik je jeho rukopis, i díky srovnání s jeho sólovou tvorbou, patrný. A když už nad tím takhle přemýšlím, je to možná i ten důvod, proč už nebyl do současné sestavy King Crimson přizván. Ve svých šestašedesáti letech nám předvedl jednu z nejdůležitějších a u většiny jinak excelentních muzikantů absentující věc – jak si umí hrát, nikoli pouze jak umí hrát. A to je setsakramentský rozdíl, jenž posouvá koncertní zážitek o několik stupňů výš. Navíc vždycky překvapí, jak skvěle dokáže i naživo zpívat, takhle „zmrzlá“ záda jsem už dlouho neměl. Na kytaru dokáže napodobit zvuk téměř čehokoli, od motorové pily (na kytaru hrál i elektrickou vrtačkou) přes auto až po slona nebo psa. Chvílemi se svým nástrojem vede jasný dialog; vše s obrovským nadhledem, humorem a nikterak dietní porcí energie. A navíc je jeho přístup velice infekční. Dokáže tím totiž nakazit celou kapelu - bubeníkovo sólo budiž toho důkazem -, a v mezích možností i samotné publikum. Cituji jednoho z přítomných zvukařů: „Já jsem slyšel už hodně bubenických sól, ale tohle bylo první, které mělo smysl.“ Basistky jsem měl vždycky rád a Julia si přízeň rozhodně zaslouží, hraje skvěle (a navíc dobře vypadá).

Zmíněný humor a hudební nadhled je přesně to, co u většiny muzikantů a kapel postrádám. Setlist obsahoval silný extrakt toho nejlepšího, ať už získaný z listů karmínového krále, nebo macerací květinek z vlastní rozsáhlé zahrádky. Jízda byla v půli přerušena plánovanou čtvrthodinovou pauzou, kterou nám principál doporučil vyplnit návštěvou toalety, baru a kuřáckého koutku, v libovolném pořadí. Moudré. A hlavně přínosné pro celé vystoupení. Druhá část byla neméně chutná, opět plná energie, až dětské radosti z hraní. Zatímco v první části Power Trio servírovalo skladby jako Big Electric Cat, Men in Helicopters, The Lone Rhinoceros, Dinosaur, One Time, Three of a Perfect Pair, b, Frame by Frame či Beat Box Guitar, v druhém chodu na stole přistály chuťovky jako Heartbeat, Walking on Air, Ampersand, Young Lions, Neurotica, e a jako dezert Indiscipline.

Adrian Belew and Power Trio převedlo vskutku silný výkon a publikum odcházelo nabito, očištěno, syto a spokojeno.