Všechna zelenina se vozí z Kalifornie (Ok Vancouver Ok)

To, že je Boro nejlepší klub(ovna) v Brně, je prostě jasné, v programu sklepa na Křenové člověk málokdy šlápne vedle. Princip dramaturgie zdejších koncertů bývá průzračně jasný a jednoduchý – zahraniční kapela, o které jste možná nikdy neslyšeli a která jede evropské turné plus minus za cesťák, a k tomu nějaký domácí support. A pak už ani tolik nezáleží na tom, jestli ten konkrétní koncert pořádá Keftes party, ABBA, Brokolis, AVA, You Have Not Enough Minerals nebo někdo úplně jiný. Čiré a viditelné nadšení spojuje hardcore i elektroniku.

Letos opět probíhala přes léto v Boru rekonstrukce, a zatímco loni se úplně přestavěl bar a omlátila omítka, tentokrát jsou proměny drobnější. Nejnápadnější zásah je nakonec ultimátně pozlacené schodiště a celá vstupní chodba. Příchod do Bora teď připomíná svého druhu iniciační rituál nebo něco podobně zásadního. Možná trochu přeháním. Každopádně letošní sezóna v Boru začala 2. září koncertem pod hlavičkou promotérů ABBA. Kanadská dvojice Ok Vancouver Ok a jako support Andrea Rottin.

Andrea Rottin je italský divnofolkař usazený v Praze. Jeho písně jsou plné zvláštního kvílení, brumlání, chrčení, mňoukání, vytí, broukání, hekání, křiku, jekotu a dalších zvuků, o kterých pochybujete, že je vůbec vyluzuje lidská bytost. Když ještě Andrea uvádí jednotlivé písně tichým hlasem a češtinou se silným italských akcentem, působí jako vtipný oukropeček. Když se ale člověk zaměří na technicky skvělou, nápaditou a dynamickou kytaru, jakýkoli náznak pousmání je pryč.

Ok Vancouver Ok představují osvědčený model „týpek s kytarou a jeho holka za bicíma“. Kapely tohohle typu jsou vždycky tak trochu jako lekce z pozorování partnerského života, pohled do rodinného obýváku, přirozená sehranost a vyměňování vzájemných pohledů – a vůbec to nemusí znít jako Jack a Meg. OK Vancouver OK hráli příjemné a v dobrém slova smyslu nenáročné písně s enviromentálními přesahy v textech... jako třeba píseň o tom, že do Kanady se všechna zelenina vozí z Kalifornie. A jako přídavek: „OK, we’ll play one another. This song is dedicated to my mom.“

A potom už jenom DJ set Warrena Milka z ABBA, ale hlavně konverzace na baru, pomalu se propadající do mlžného oparu poličského piva... a ve sklepním vzduchu Bora bylo čím dál víc cítit, že nová sezóna bude opět velkolepá.