„Všechno mi tě tu totiž připomíná…“ (Good Times Only)

Poslední cigareta v neonově zářící kuřárně Artbaru, ve kterém se odehrávají všechny možné akce od univerzitních večírků až po techno nebo queer parties. Tentokrát je na programu koncert pražských Good Times Only, kteří přijíždějí se svou nedávno vydanou deskou Teď na to myslim. Křest na domácí půdě už mají za sebou, jedna z posledních zastávek podzimní tour je v Brně.

Nejdříve dává kratší set pražský písničkář Rodan, který se minulý rok se songem Introvert Party Club, napsaným ve spolupráci s dalšími hudebníky, dostal do českého finále Eurovize. Hned na začátku avizuje bubeníkovu nehodu, kvůli které je kapela odkázána na elektroakustickou kytaru a basu. Koncert tedy není tolik „rádiově“ popový, ale dvojici se daří vytvořit i díky menší naplněnosti sálu intimnější atmosféru. Texty působí místy tuctově – chci ji, ona mě ne, stýskáme si a ubližujeme si. Přidanou hodnotou je zpěvákův barevný hlas a akustické vyhrávky.

Good Times Only se od minulého alba Pěkný chvíle (2020) posunuli k popovějšímu zvuku, přibrali dalšího člena, a to jim dává prostor kreativněji vybírat nástrojové uspořádání – bicí, basa a kytary nebo syntezátory podle písničky. Hojnější užívání synťáků, často několika zároveň, utváří libozvučné podklady, anebo naopak jen jemné přikrášlující ozdoby. U kytar se nebojí poetických dialogů, ale ani jednoduchých riffů, které dobře fungují s ostatními nástroji a zpěvem. Pěkný chvíle jako vypsání se z rozpadajícího vztahu, Teď na to myslim jako mix emocí a situací, provázející mezilidské vztahy obecně.

I přes drobnější problémy se zvukem představili všechny nové písničky a přidali i pár starších, včetně populárních Někdy jsme to my nebo Tvůj kluk. Ty čerstvé se věnují pocitům milostného rázu, randění a začínajícím románkům (ZONA100, Všechno nebo nic), ale řeší i komunikaci, která se hlavně za pandemie odehrávala v digitální podobě (DM’s, Tak jsme tu), nebo citlivější témata stesku po milovaných bytostech, které s námi už nejsou, a přijetí nesnesitelného toku času života (Musíš jít, Takhle se nedá žít). Hudebně levitují mezi funky beaty, osmdesátkovým synthpopem a svěžím kytarovým indie. Budují náladu, která je hřejivá a bezpečná jako letní paprsky slunce na chalupě u lesa, a zároveň vlastně dost obyčejná a unavená jako každodenní ranní kafe na začátku nového dne.