Vyděšené publikum vs výbuchy euforie (Krobak & co.)

Smyčce do post-rocku patří a až budu prezidentem, tak to uzákoním. Godspeed You! Black Emperor snad nikomu představovat nemusím, Yndi Halda mi nedávají spát ani po 9 letech (bože můj, devět let!) a teď je řada na ukrajinských Krobak, aby naskočili na stejnou loď. A jestli nebudou zrovna držet kormidlo, rozhodně obstarají plachty.

V dejvické Klubovně večer načínal kytarista z Krobaku Igor Sidorenko se svým projektem Voida. Normálně je Voida hudba s plnou parádou - o bicí, kytary a zpěv se stará sám Igor. Kluby ale obšťastňuje pouze se španělkou a můžu říct, že se mi to líbilo i víc. Dablér Xindla X se skromně přivítal s poloprázdným parketem a během půl hodiny přehrál snad všechno, co jako Voida natočil. Obdržel jen vlažný potlesk, ale i jemu bylo jasné, že na folk moc lidí ten večer neukecá. Najděte si na Bandcampu song Alone, ať víte, o co jste přišli.

Domácí repertoár obstarávali pivem posilnění Meccaverius Society. Ti za svůj mix psychedelie, post-rocku, saxofonu a technických problémů od spíše vyděšeného publika schytávali pozdvižená obočí, ale jakmile se rozjela projekce a kapela se zahřála, bylo to něco úplně jiného. Svoji energii dokázali přenést mezi lidi a vracel se jim bouřlivý potlesk. Už jen kvůli jejich výrazu a radosti, že si můžou spolu zahrát, jsem si je rád poslechl.

Hlavní hvězda večera zaplnila Klubovnu obstojně, až jsem z toho byl (příjemně) překvapen. U tuzemské koncertní premiéry jsem čekal pár minut otrkávání s obecenstvem, ale krutě jsem se mýlil. Houslím prostě nikdo neodolá. Od první minuty se to začalo v publiku komíhat, tu druhou nastalo peklo. Dva muži a dvě ženy na pódiu rozohnili všechny přihlížející a dobrou hodinu je drželi v tranzu. Nikdy nezapomenu na výraz kapely, když dohráli první skladbu a všichni pod pódiem vybuchli naprostou euforií. Loňské album Little Victories je postrockové zlato a naživo to nebylo jiné. Kdybychom měli květiny, házeli bychom je. Ten večer jsem si připomenul, proč tak miluju post-rock.