Waka Flocka Flame – rapper, nebo zvíře?

Jméno Waka Flocka Flame patří ke stálicím atlantské rapové scény. V kolonce rodného města má sice napsaný New York, ale spíše než rapovým tradicemi východního pobřeží je odkojený jižanskou divokostí, nespoutaností a chutí se dobře bavit. Dveře do světa mu pootevřel vřelý vztah s místní legendou Guccim Manem, jemuž dělala manažerku Flockova matka, a cenné kontakty tak měl na dosah ruky. Ty využil při tvorbě debutového alba Flockaveli, jímž se etabloval na scéně díky energickému projevu, hitovému potenciálu a beatům, které neoplývaly promyšlenými detaily, ale zvukovou masivností a bombastičností. Na druhou stranu odysea spojená s deskou Flockaveli 2 je o poznání méně veselý příběh. První verze vzala za své společně s rozbitým pevným diskem a další dvě shořely v bitvě s pohlaváry hudebních vydavatelství. Čtvrtá verze měla už několik oznámených termínů, poslední před aktuální tour, na níž měl dle původních plánu Waka Flocka Flame desku představit. Bohužel vydání ani tentokrát neklaplo. Nicméně vzhledem k takřka nekonečné zásobě mixtapů koncert nedostatkem materiálu rozhodně netrpěl.

Hrubozrnná energie. Hypeman se na pódium přiřítil jako neřízená střela pouze krátkého doletu, ale s o to ničivějšími následky. Jméno jsem bohužel nezaznamenal a pravděpodobně se jej už nikdy nedozvím, ale nakonec to byl on, kdo byl hlavní postavou večera. Upřímně - Waka Flocka Flame nikdy nevynikal rapovými schopnostmi, důležitá je u něj energie, hitový potenciál beatů a majestátní, hustě potetované tělo doplněné dlouhými dredy. Hypemanův zvířecky nepřítomný výraz už z dálky přetékal nezkrotitelnou energií a ještě než se na pódiu ukázal sám Waka Flocka Flame, skoky z pódia testoval hustotu davu. Během koncertu spontánně obracel do hrdla lahve s alkoholem přicházející z publika, lezl na parapet u sloupu pod balkonem, odkud nějakou chvíli neklidným pohledem kontroloval dění v sále, a při nekončících stage divech se často ocital hlavou dolů.

fotogalerie z koncertu tady

Waka Flocka Flame nezůstával o nic pozadu. Dlouhé dredy divoce vlály v ještě divočejších tanečních kreacích, bez přestání skákal po pódiu, točil rukama, z publika si průběžně půjčoval půllitry piva, které do sebe otáčel, a jen zanedbatelné množství mu pomalu stékalo po hrudi. Podobně to bylo i s trávou, která přes veškeré zákazy intenzivně provoněla celý prostor a pravidelně kolovala i na pódiu. Beaty krotil DJ Whoo Kid, který míchal explozivní koktejl hlavních hitů Waka Flocka Flamea prokládané známými skladbami jiných kolegů, taky několikrát vylezl na DJ pult, z něhož rozdmýchával oheň pod pódiem. Neobvyklá byla hlasitost koncertu, kdy přes masivní beaty nebylo možné slyšet vlastního slova, jen zvukové stěny a neustále cvakání kohoutků.

Všimli jste si, že o hudbě toho zatím moc nepadlo? Ono taky nebylo proč. Po hudební stránce toho ani jeden z vystupujících mnoho nepředvedl, Waka Flocka Flame vždycky odrapoval pár veršů, do rytmu se trefil, ale o intonaci nebo dokonce flow nemůže být řeč. Naštěstí to nevadilo. Pódiová bestialita zcela převálcovala absenci hudebních výkonů a ukázalo se, že místo kudrlinek a precizního stylu je syrová energie pořád tím nejlepším, co dokáže jih spojených států v rapu nabídnout.