Waves Vienna, vlna první

Čísla na sociálních sítích většiny interpretů letošního ročníku se sice pohybují v řádu ani ne tisíců, ale zde dostali příležitost ukázat svůj potenciál hudebním profesionálům i běžnému publiku, které neholduje mainstreamu. Showcase festival Waves Vienna se tentokrát konal na různých místech v devátém okrsku města. Vše se odehrávalo v blízkosti centra WUK, bývalé továrny na lokomotivy a nynějšího kulturního hubu. Cit pro vyhledávání budoucích hvězd se festivalu nedá upřít, v minulých letech zahráli například Charli XCX, Jamie Woon, Kavinsky, Zola Jesus, Totally Enormous Extinct Dinosaurs a Lucy Rose. I z letošní nabídky bylo co vybírat.

Jako první se v maličkém prostoru divadla Schubert představilo instrumentální duo Glass Museum. Sympatičtí Belgičané nastavili laťku velmi vysoko, byli skvěle sehraní a s pomocí pouze dvou nástrojů vytvořili zároveň intimní, i dynamický koncert. Hudební chemie mezi klávesistou Antoine Flipem a bubeníkem Martinem Grégoire byla patrná na první poslech, stejně jako inspirace moderním jazzem, elektronikou nebo kapelou BadBadNotGood. Jména, jejichž vystoupení se mezi tolika dalšími vrylo do paměti, by se možná dala spočítat na prstech obou rukou, Glass Museum byli ovšem jedním z nich.

Dilema mezi následujícími dvěma koncerty ve stejném čase vyřešil Kevin Etheridge v Cafe Clash, který typickým surfařským vzhledem okouzloval více než hudbou. Když vzal do ruky kytaru, nestalo se totiž vůbec nic. Hezky poslouchatelné melodie, které ale začnou poměrně rychle nudit. Pozdní příchod na francouzského Superpoze se nevyplatil, protože ochranka tentokrát pouštěla lidi do divadla Schubert po jednom, a to až když někdo další přeplněný prostor opustil. Po vstupu dovnitř bylo okamžitě jasné proč. Vystoupení s dokonalým zvukem, efektní světelnou instalací a kombinací mechanických beatů, melodických částí a živých nástrojů s nádechem hip hopu se rovnalo naprosto hypnotickému zážitku. Gabriel Legeleux alias Superpoze nyní vydává na svém vlastním labelu Combien Mille Records druhé album Azur, a jestli má někdo z letošního ročníku festivalu šanci na mezinárodní úspěch, je to on.

Jedno ze známějších jmen představovala britská zpěvačka Anne-Marie, můžete si ji vybavit například díky spolupráci s Dizzee Rascalem nebo s Rudimental. Zaujala hlavně temperamentem a tanečními skladbami ve stylu R’n’B a zaplnila největší sál WUKu, který obstarával zázemí pro umělce, konferenční místnosti, bary a několik koncertních sálů.

Mladý rakouský producent Alex the Flipper domácí scéně rozhodně neudělal ostudu. Jméno, pod kterým vystupuje, dobře vystihuje jeho hudbu: jak sám říká, proplouvá jako delfín různými žánry. Třetí čtvrteční francouzský interpret, rockovější kapela Karmakoma, byla zase s rytmickými kytarami a výrazným hlasem zpěváka příjemným osvěžením v záplavě elektroniky. Syntezátory, záměrně nepravidelné bicí a občasné pasáže připomínající jazz zakončily první den festivalu v podobě Cid Rima, důstojné náhrady za na poslední chvíli zrušený koncert Gold Pandy.