Welcome on stage, Mr. Dylan Moran!

„Dylan Moran v Praze v rámci svého Yeah, Yeah tour. Vyprodáno!“ To je asi špatnej vtip, ne? Kdy, kde, jak? Sociální sítě zapracovaly. Zpráva, že do Prahy zavítá jednačtyřicetiletý představitel Bernarda Blacka z Black Books a Davida ze Soumraku mrtvých, se šířila rychlostí světla. Obě představení v divadle U Hasičů tak byla beznadějně vyprodána během několika minut, šťastlivci doma pořádali oslavné tance, ostatní mlátili hlavou o zeď a bombardovali pořádající agenturu Fource Entertainment výhrůžkami, úplatky a pláčem, dožadujíce se dalšího termínu. Kdo by byl čekal, že irský stand-up komik zvedne vlnu takového zájmu! Prosby byly vyslyšeny, třetí vystoupení v kině Lucerna bylo vyhlášeno téměř vzápětí. Nedostalo se sice na všechny a ceny vstupenek na černém trhu se brzy zvedly o 200%, zájemců však bylo i tak více než dost. Nepřekvapivě byla největší kupní silou generace dvacetiletých, pro které cizí jazyky nejsou problém.

„I don't like crowd. Or being alone.“

V pátek bylo v pasáži Lucerna dost živo. Kolem kina postávaly skupinky nedočkavců, objevilo se pár nápisů „we buy tickets“. Začínalo se jen s akademickým zpožděním, organizace tedy na výbornou, milé uvítání, vypněte si prosím všechna zařízení a pak už jen „Welcome on stage, Mr. Dylan Moran“!

„Prague is like being trapped in a jewellery box.“

Sál burácel potleskem, zatímco maestro kráčel na pódium s obligátní skleničkou červeného vína v ruce. „Hello, jak se máte? Je mi opravdu velkým potěšením tu být zde s vámi – tohle vlastně musí říct každý, kdo je na pódiu. Děkuji, že jste sem přišli a unikli tak americkým turistům.“ Roztrhané džíny, sako, červenolící tvářičky a mírně se třesoucí ruce. Rozhodně nezachovával vážný výraz a dokázal nenuceně pobavit sám sebe. Po nerudnosti ani stopa, vlastně sympaťák, který rozesmával Lucernu každým druhým slovem.

„The church was our Russians.“

Českou republiku prý objevil skrze levné pořady české produkce v irské televizi, před lety strávil dovolenou v Praze, tušil tedy, do čeho jde, a byl skvěle připraven. S gustem glosoval a pohrával si se stereotypy. „Slyšel jsem, že tady nejste moc zbožní, alespoň to budu mít lehčí. My v Irsku jsme, ale prozradím vám tajemství. Každý v něco věří, jen to ještě neví. “

„I'm always tempted by a person who is not dressed as a wizard.“

První, zhruba pětatřicetiminutová část byla především sledem poznatků o Praze, církvi, víře, Irsku i smrti. Jeho jedovatý jazyk nenechal na pokoji sexuální skandály irských kněží, ani přirovnávání Applu k náboženství.

„We're all going to die and people hate to hear that, especially during sex.“

Řeč přišla také na knižní bestseller Fifty Shades of Grey, který inspiroval Morana k napsání vlastní erotické fikce. Dle krátké ukázky, kterou přečetl, to bude nepochybně trhák. Se slovy, že je publikum chytřejší, než si dokázal představit, odkráčel na pauzu do šatny.

Po přestávce se vrátil zpět s kusem čokoládového dortu a zatímco ho pojídal, společensky se optal, co diváci dělali. Nepřekvapivě zvítězil alkohol a cigarety, někdo z přední řady dokonce o zbytek zákusku úspěšně požádal.

„Drinking, smoking! So sad. I'm disgusted.“

V druhé polovině se Moran často vracel k zážitku z jedné pražské galerie, hovořil o stárnutí i rodinných zážitcích, znovu zaperlil svou znalostí češtiny „Listen, ty vole, listen“.

„How can you be ready for children? They are insane!“

Jeho pozornosti neunikla ani politická situace, záliba dětí v malých domácích mazlíčcích či soužití mužů a žen. Po čtyřiceti minutách jen omluvné „Ladies and gentlemen, that's all from me“. Potlesk vestoje nepřekvapil, sál ležel komikovi u nohou a dočkal se i krátkého přídavku. Skoro by si mohl mozartovsky pomyslet – moji Pražané mi rozumějí.

„Someone came to me with: Why the sad face?“ „Because of the sad brain.“

A dojmy diváků?

„Jakkoliv skvělý byl Dylanův poslední speciál, nebyl to ten naštvaný a křičící Irčan, na kterého jsme zvyklí. Jeho nejhorší stand-up, ale stále vysoce nadprůměr.“ Dominik Tyl

„I want to know if you are a psychopath or sociopath, because I want to buy you a proper present for Christmas.“

„Asi jako většina zúčastněných mám ty jeho stand-upy nakoukaný, tak jsem tušil, co očekávat. Bavilo mě jeho vyprávění o Čechách, popisoval to trefně, což potvrdily i nadšený reakce diváků. Jenom jsem se trochu zarazil, když po prvních 30ti minutách vyhlásil pauzu. Říkal jsem si, že to uteklo nějak rychle, ale naštěstí mi druhá polovina přišla celkově mnohem podařenější. Je geniální, jak se dokáže od vyprávění o svých dětech přesunout k aktuální politický situaci v Evropě a nakonec zapomenout, jaká byla původně pointa. Jen ke konci mi přišlo, že už tak nějak nevěděl, o čem mluvit. Rozhodně to nezkazilo celkový dojem. Hned bych šel znova.“ Vojtěch Cimpl