White Lies a nepřetržitá jízda

Na některých klubech je dobré, že ještě dlouho před oficiálním oznámením časového harmonogramu víte, v kolik bude akce začínat. Například v MeetFactory se zaběhlo vpuštění hlavní hvězdy večera na stage v deset, v pátečním Roxy si můžete být jistí, že hlavní dj vystoupí nejdříve v jednu, a ve víkendovém programu Lucerny Music Baru zase víte, že koncert vždycky musí končit kolem půl desáté, aby se stihla i tradiční retro diskotéka. Předkapela The Ramona Flowers tak začínala už chvíli před sedmou, tedy v době, kdy jsem dobíhal do pasáže a zasekl se o dlouhou řadu lidí přetékající na ulici. Vyhráno jste neměli ani po vstupu do klubu, protože tam jste hned narazili na další frontu k šatně.

Koncert White Lies začínal podle plánu pár minut před sedmou. V té době byl prostor už zaplněný a do úplného vyprodání nemohlo chybět mnoho. Lidi se mačkali mezi sloupy, prostor po levé straně ještě nabízel několik míst s parádním výhledem. Podle očekávání se sál zbarvil do bílé barvy a v tom se objevili čtyři muzikanti, kteří hned vypustili první singl Také It Out on Me z několik týdnů staré desky Friends. Dav okamžitě kvitoval perfektní zvuk a zpěvákův silný hlas jásotem a výskoky. Pak nepřišla obligátní zdravice, ale nepřetržitá singlová jízda. There Goes Our Love Again a hned poté sedm let starý hit To Lose My Life. Teprve pak nastal čas na výdech, úsměvy a první pozdravy.

Blok popovějších písní z aktuální desky vystřídala sonda do roku 2009 a debutu To Lose My Life. A právě na skladby z téhle desky publikum reagovalo nejlépe. Postpunkové postupy se v nich mísí s rockovou energií a naživo tahle souhra fungovala nejpřesvědčivěji. Setlist ale potěšil fanoušky všech alb, protože ty byly zastoupeny spravedlivě. White Lies se postarali o skvělou atmosféru a i pochmurné balady předvedli v radostném střihu, i když lehce utrpěla jejich romantická stránka, což se v pátek večer dalo čekat.

Vyváženému koncertu napomohla perfektně vyladěná světla, která věděla, kdy kapelu tajuplně zahalit, stejně jako kdy prosvítit každý zapadlý kout. Takové momenty přicházely vždy s refrénem, kdy naplno vynikl baryton Harryho McVeigha, jehož síla by s přehledem utáhla stadionový dav. V Lucerně Music Baru všechno klaplo, jak mělo, obzvláště pak v přídavku, kdy po pozvolném otvíráku Big TV a pomalu gradující Come On zazněl největší hit Bigger Then Us, jehož podmanivý refrén dozníval v uších ještě dlouho po odchodu do ulic.