Wild Beasts a večer různých vrcholů

Je celkem běžné, že si zahraniční kapely berou na tour nadějné začínající hudebníky. Jen málokdy se však stane, že jako support vystoupí někdo, jehož koncert byste si nenechali ujít, ani kdyby vystupoval sólo, ideálně třeba na Sedmičce. A klidně by to mohlo stát stejně… Takovým talentem je i v Londýně usazený tajuplný písničkář Douglas Dare. Na své konto si před pár týdny připsal druhou desku Aforget a z ní zahrál většinu písní. Mladík v proužkované kombinéze a s načesanou pěšinkou sice vypadal na první pohled plaše, ale ve chvíli, kdy začal zpívat, se proměnil v sebevědomého hudebníka s úchvatným přednesem. Pokud patříte k fanouškům Woodkida, tak by vám rozhodně neměly uniknout ani Dareovy černobílé videoklipy. Paralelu se starším umělcem můžeme najít i po hudební stránce. Namísto velkolepých smyčcových aranží si ale Dare vystačí s párem synťáků a pianem, které je vedle hlubokého vokálu jeho dalším poznávacím znamením. Po koncertu mi navíc prozradil, že by se do Prahy moc rád vrátil začátkem příštího roku znovu, tak snad. Slabá půlhodina byla totiž příliš krátká.

To Wild Beasts se v Praze objevili už podruhé. Pět let je ale dlouhá doba, a tak se do Lucerna Music Baru vrátili hned s dvěma novými deskami. Z aktuální Boy King zaznělo nejvíce písní, tudíž i její cover zdobil pódium. Plachta s prázdným obličejem kyborga byla podsvětlena monitorem, takže z očí a úst šlehalo červené světlo. Na úvod zazněl poslední singl Big Cat, ve kterém se ukázaly mimořádné hlasové možnosti obou zpěváků. Bohužel stranou šly pozvolné melodické pasáže, které byly naživo zbytečně uspěchané, jako kdyby Wild Beasts hráli na festivalu a snažili se mermomocí zalíbit náhodným posluchačům. V Lucerně ale byli fanoušci, které kapela posbírala za osm let své existenci. Ještě větší zklamání představovala skladba We Still Got The Taste Dancin' on Our Tongues, která zazněla v ještě rozevlátější podobě a bez charakteristické intimity. Po chvíli se však sál naladil na stejnou vlnu a pochopil záměr kapely předvést se v živější a radostnější poloze.

Nejpřirozenější byli Wild Beasts ve svižnějších písních, které stály na zpěvu obou protagonistů. A bylo jedno, jestli se jednalo o nové skladby jako 2BU, Colossus nebo staré hity typu Hooting & Howling či King’s Men, jemuž patřil strhující závěr koncertu. Křečovitě působily některé nové skladby s dominující ostrou kytarou a kýčovitými samply. Nejvíce vyčnívala Tough Guy, kdy se z kamarádské partičky stala banda protivných namachrovanců, kteří křičeli prázdné hlášky hecující dav pod pódiem. Takových momentů nebylo naštěstí tolik, takže jste to Wild Beasts ve finále odpustili.