Reklama
Reklama

Wovenhand - nechte mě umřít v publiku

fullmoonzine.cz
fullmoonzine.cz

Pod svícnem je největší tma a přímo pod pódiem nedostanu to, co sound-inženýr zamýšlí. Stojím mnohem dál než před rokem v Záhřebu, zvuk je na hraně přebuzenosti a celou dobu se mnou mlátí o podlahu.

Reklama

Tři pětiny Red Sparowes tvoří poměrně novou postrockovou skupinu Marriages. Středobodem všeho je zpívající kytaristka Emma Ruth Rundle, na jejíž vokál se těším jako dítě. Nejdříve tomu nemůžu přijít na chuť. Zvukař pracuje se soundem a postupně zpracovává zvuk do ideálního tvaru, naše představa dokonalosti je rozdílná. Konkrétnější a čitelnější zvuk by neuškodil, kytaru prosím hlasitěji. Emma ze sebe shazuje plášť nejistoty a naskakují první zimomriavky. Když Marriages dávají Skin, hltám každou notu. Závěrečná Part the Dark Again je vygradovaná perla Kitsune a celého zahřívacího setu. Další mrazení mě utvrzuje v tom, že není potřeba dokonalého zvuku, aby energie kapely dopadla plnou silou.

Očekávání může zkazit všechno, i sebelepší koncert, kterému není co vytknout. Píše se rok 2015 a Wovenhand vydali dvě pekelně ostré desky The Laughing Stalk a Refracotry Obdurate. Mnoho zim už uplynulo od dob „sedících rituálů“ a kapela drtí jen poslední alba. Live at Roepaen je minulostí.

David Eugene Edwards přijel z Divokého západu v kovbojských botách z hadí kůže. Metal převažuje nad country. Pastýř, který předává obří porci energie, vede ovečky skrz Death Valley, psychedelie umocněná zefektovaným mikrofonem mění kázání v mumlání šamana. Víc indián než pistolník. Cílem cesty není saloon, ale teepee.

Pod svícnem je největší tma a přímo pod pódiem nedostanu to, co sound-inženýr zamýšlí. Stojím mnohem dál než před rokem v Záhřebu, zvuk je na hraně přebuzenosti a celou dobu se mnou mlátí o podlahu. Mlátím s sebou do rytmu. Hlasitost koncertu mě vtahuje a nepouští, dál někdy znamená blíž. Closer than your own breath, quicker than the hands of death. Closer.

Reklama

Když se nic zásadního neposere, bývá první koncertní setkání s oblíbenou kapelou osudové, takhle vznikají hudební milníky v životě fanouška. Fantazie, kterou další setkání jen málokdy překoná, když se to ale stane, škatulka koncert roku je najednou malá. Na Flédě všechno zafungovalo a došlo k tomu. Edwardsův uhrančivý projev, makající kapela a finále čítající Glistering Black, Salome a Good Shepherd? Nechte mě umřít v publiku.

Tento článek je zdarma. Pořiďte si předplatné a můžete číst všechny naše články.

digital

79 Kč/měsíc
  • Základní digitální přístup, pouze na 1 měsíc
  • Veškerý obsah webu
  • Prémiové články

digital+

83 Kč/měsíc
Navíc oproti digital
  • Veškerý obsah webu bez reklam
  • Unikátní playlisty
  • Podcasty
  • Možnost odemknout 3 texty měsíčně pro ostatní
Možnost kdykoliv zrušit
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama