XXI. Blues Alive: Tradice, experiment a zase tradice

Druhý den jedenadvacátého ročníku šumperského festivalu Blues Alive představil vyrovnanou skupinu účinkujících, všichni útočili na nejvyšší kvalitativní mety. A publikum, kterého oproti pátku značně přibylo, si všechna vystoupení náležitě užili a po zásluze odměnili. Až se jeden bál, jestli to ten starý kulturák vydrží...

O domácích The Bladderstones, kteří večer odstartovali, ještě uslyšíme. Kapela, v níž se setkává mladá krev – virtuózní kytarista Tomáš Frolík – s hráčskou zkušeností – Johnny Jůzl z Jablkoně – předvedla muzikantsky vybroušenou, strhující show, která bavila, drtila živelnou energií i pohlcovala v éterických instrumentálních pasáží.

Zpěvačku s mocným hlasem Shaun Booker doprovodil na kytaru John Del Toro Richardson, který své blues kořenil špetkou latiny a v tandemu s Shaun Booker publikum spolehlivě roztančil. Slovenská stálice na Blues Alive, zpěvačka Silvia Josifoska, se stala nejvějším překvapením druhého dne. Přijela s projektem Blues Laboratory, kde spojuje zdánlivě nespojitelné, tedy blues s tepající elektronikou, zeefektovanými kytarami a předtočenými smyčkami. A světe div se – fungovalo to tak dobře, že místy nezbývalo, než jen zírat s otevřenou pusou a uznale pokyvovat hlavou. Vystoupení Silvie Josifske bylo hypnotickým zážitkem. Publikum, byť se do sálu trousilo pomaleji, to patřičně ocenilo, nejeden návštěvník chtěl poslouchat i déle.

Po experimentální části večera přišel v jeho závěru zase návrat k tradičnějším formám. Jak Duke Robillard, tak po něm Slam Allen se vydali cestou klasicky střižené bluesové muziky s nezbytnou dávkou odvazového rock’n‘ rollu. Oba hráli jako o život a plný sál měli okamžitě na lopatkách. U Slam Allena potěšila trojice výletů do repertoáru Rolling Stones, skvělá komunikace s publikem a mocný, hutný sound, Duke Robillard čaroval kytarovým mistrovstvím i nezdolným entuziasmem.

Oba dva zkušení muzikanti byli skvělou tečkou za fantastickým druhým dnem festivalu. V Domě kultury se končilo lehce po půlnoci, hudba ale zněla Šumperkem, jak je tady dobrým zvykem, ještě dlouhé hodiny. Na tradičním místě, v pivnici Holba (dříve u Dřevařů), se na skromném pódiu při jam session vystřídali mnozí z účinkujících, vytvářejíce neobvyklá spojení v téměř nepřetržitém proudu muziky.