XXII. Blues Alive: Zezdola nahoru. A ještě jednou dokola.

Sobota bývá na Šumperském festivalu Blues Alive výživná. Odpolední krátce poobědový program totiž často přináší dramaturgicky zajímavě propojená, tematická vystoupení a minout je, i přes stoupající vyčerpání po dvou večerech plných hudby, by byl neodpustitelný hřích. Letošním tématem byly rodinné kapely a přiznejme si, většina sálu nepřišla na Petra Börnerová Trio nebo pěkně od podlahy zahrané blues otce Jana Martínka (mj. Žlutý pes) a jeho synů. Většina přišla na Mišíky, otce Vladimíra, jeho ženu Evu a děti Báru, Maťa a Adama. Došlo na Dylana i na hity, a i když se nehrálo moc dlouho, status domácí legendy Mišík, jak jinak, potvrdil.

Večerní program odstartovali Poláci Cheap Tobacco, které považuji za jedno z nejpříjemnějších překvapení festivalu. Mladí, energičtí, za sebou dlouhou tradici polského blues v čele s charismatickou zpěvačkou. Uklidnění přinesli temní Hugo Race a Michelangelo Russo se svou poctou Johnu Leemu Hookerovi. Podmanivý rytmus i rozostřené kytarové riffy, atmosféru zahušťující harmonika i chladní, soustředění charismatičtí protagonisté měli sál poměrně rychle na lopatkách. A to v podstatě nevystoupili z jednoho pomalého tempa. Vycházející dívčí bluesový band Jane Lee Hooker zhypnotizované publikum probrali ostrým bluesrockem, kterému vévodilo až punkové nasazení. Jejich nekompromisní přístup k žánru i strhující pódiový projev pětice zběsilých slečen fungoval na výbornou.

fotogalerie z koncertu tady

Ten večer to bylo v Šumperku jak na vlnách. Dramaturgicky skvěle poskládaných vlnách uklidnění i vzrušení, výbuchů energie i hypnotické jednoduchosti blues. Stejně jako první půlka večera, v podobném duchu se nesla i ta druhá, která byla vyhrazena pouze pro dva interprety. Eric Bibb je mistr intimního akustického blues, který se neváhá otřít ani o aktuální téma migrace (Refugee Moan) a publikum uváděl v úžas svým kytarovým mistrovstvím. Tečka za dvaadvacátým ročníkem festivalu, Mr. Sipp, nebyla výjimečná hudebně či nějakým extrémním vybočením z žánrových mantinelů, nicméně bodovala svojí show. Rozený komik bavil grimasami, kytarovými fórky a předával skvělou náladu a radost ze života, radost z blues.

Šumperský bluesový svátek průběžně roste. Může si dovolit větší hvězdy – ale to je jen jeden z aspektů. Dramaturgům festivalu se daří míchat velká jména (Lang) s domácími legendami (Mišík) i muzikanty s potenciálem vydrápat se až na vrchol (Jane Lee Hooker). Celkový obrázek pak doplňují hudební jistoty (Hugo Race) a šokující vybočení (John Medeski). Skvěle fungovala gradace jednotlivých večerů, k níž rozhodně přispělo i zkrácení prodlev mezi vystoupeními. Blues Alive možná zůstává poněkud ve stínu svých slavnějších (letních) kolegů, nemá však potřebu drát se dopředu. Jede si tu svou, bluesovou... pro věrné a nadšené publikum.