Za víc koncertů na půdách (Toby Driver, Nick Hudson)

„AVA Loft Session tady, bušit na dveře nebo volat číslo… a pak po schodech úplně nahoru,“ praví žlutá cedule na jednom z řadových domů v Brně v Králově Poli. Dnešní kroky nevedou do klubu, ale spíše do squatu. AVAntýry Rádia R už nějakou dobu pořádají pravidelné seance pro hudební nadšence, velká část z nich se pak odehrává právě v loftovním prostoru, kterému se přezdívá Rumiště.

Rumiště jsou umělé ekosystémy, obvykle jde o člověkem výrazně pozměněná a samovolnému osídlení rostlinami ponechaná místa v krajině. Může se jednat například o nepoužívané skládky, zbořeniště, opuštěné nepoužívané továrny i jiné stavby. Půda zde může být velmi bohatá na živiny, rostou zde ruderální (nikoli plevelné) rostliny. Trefná wiki moudrost, živiny jsou nápady, ideje, myšlenky a činy a rostliny jsou lidé. Vítej.

V přízemí je kuchyně aka otevřený snack bar s veganskými koláči a chleby s pomazánkou, v prvním patře někomu čouhá noha z postele a ve druhém půda, místo zaslíbené. Žádné vykačky a blbé pohledy, každý je vítaný a hlavně chtěný. První kroky vedou k baru: „Jedenáctku nebo dvanáctku? Hele neviděli jste někdo votvírák? Za kolik máme pivo? Já nevim, tak třeba za třicet.“ V kombinaci se známými tvářemi esence toho, že jsme tu správně. Místnost je to celkem malá, o to větší nadšení ve mně vzbuzuje - vesměs se sedo-leží na postelích, v epesních křeslech a na zemi.

Prvním aktérem večera je britský písničkář Nick Hudson, který jako by si vyskočil z Dickensova románu, a v doprovodu elektrické kytary a několik pedálů rozviřuje prach na trámech nad námi. Celý večer se nese v duchu intimity, tudíž ani Nickovo vystoupení nepřesahuje hranice střechy, nicméně šťávu to má. Mezi songy uličnicky ladí kytaru a popíjí pivko, ale s prvním zabrnkáním se jeho projev mění – hlas v barvě černého sametu ošpikovaný dlouhými očními kontakty s osazenstvem v publiku provází tklivou folkovou půlhodinku.

Možná je to fakt, že holky mají sklon k sentimentu, možná za to může dětství na vesnici, genius loci Rumiště je téměř hmatatelný. Pozvolný nájezd zakládajícího člena Kayo Dot Tobyho Drivera u kytary a doprovodného Keitha Abramse za bicíma povyšuje požitek nad strasti každodenního lidství. „Time heals all, but what is time – a measurement of sand in glass.“ Ve srovnání s Nickem je Tobyho vystoupení odtažitější, zvukové efekty malují jeho hlas jako vzdálenou ozvěnu, která se ne a ne slepit s výpravnou kytarou. Paralelní vesmíry. Zhruba v polovině setu jeden z organizátorů hlásí, že se chlapci musí ztišit – hraní v řadových domech nese i svá úskalí. Nick, Toby a Keith spolu v únoru a březnu jedou evropské turné, brněnská zastávka je teprve druhá v pořadí, a tak z celého večera voní jistá nevyčpělost a novota. Hodinky ukazují za dvě minuty deset – „kašlem na ně, jednou nás stejně tak jako tak vystěhují“ vykřikuje zvukař. Osolit, opepřit a zamíchat. Trocha kultury je v Kénigu třeba.