Žádná planeta B (King Gizzard & The Lizard Wizard)

Vyprodaný a vydýchaný Velký sál Lucerny zažil dvě kapely v excelentní formě, byl to jeden ze vzácných večerů, kde nehraje prvně tým z planety B a později Áčko. Největším negativem tak byla fronta táhnoucí se daleko na Štěpánskou. O horším zvuku na balkonech a nepříjemném vedru ví každý, kdo zažil sold out Lucernu, na druhou stranu tempo, jakým návštěvníci protékali dovnitř, nebylo zrovna vražedné. Možná by to příště chtělo více pořadatelského zajištění.

Méně známí Britové Los Bitchos byli tak dobří, že se stíral kvalitativní rozdíl mezi předkapelou a hlavní hvězdou. Jejich instrumentální hudba vycházející z latinsko-amerického stylu cumbia byla přijata nadšeně, tedy těmi, kteří se dostali do sálu už na osmou. Začínalo se přesně a třicet minut čistého hraní trvalo pocitově příliš krátce. Radost Los Bitchos z hudby byla nakažlivá, synchronizované skákání nebo osobitý „tanec rukou“ nebyly díky charismatickému podání cringe, ale cute. Vrchol v podobě songu The Link Is About to Die si vysloužil ovace srovnatelné se začátkem setu King Gizzard & The Lizard Wizard.

Momentálně šestičlenná australská skupina je jednou z nejplodnějších naší doby. Minulý rok vydali pět alb a celkově jich stihli natočit přes dvacet, a to se bavíme jen o studiových nahrávkách. Jejich stylový rozptyl by pohltil několik galaxií; psychedelické plochy mohou evokovat šedesátá léta, ale dovedou i přitvrdit do thrash metalu a zjemnit do surf rocku. Tenhle rozmach zrcadlila i skladba publika: hipsteři, starší fandové progresivního rocku, členové tuzemských indie kapel a pestrobarevně oblečení Australani s nafukovacím krokodýlem stáli nekonečné fronty na pivo bok po boku.

fotogalerii z koncertu najdete zde

Brány vnímaní začala odemykat úvodní skladba Doom City a King Gizzard nepolevili až do konce. Při pohledu do publika měla spousta návštěvníků zornice jako černé talíře a pravděpodobně za to nemohla jenom psychedelické projekce ve stylu windows xp media player. Zpěvák Stu Mackenzie toho moc nenamluvil, i když zavtipkoval, že by jeho akcentu stejně nikdo nerozuměl. První, tvrdší část setu oddělilo bubenické sólo, během kterého většina kapely nakrátko opustila podium, následovaly písničky z thrashové desky Infest the Rats' Nest. Došlo na poslední crowd surfing a circle pit, protože po Planet B koncert zjemnil a songy na sebe plynule navazovaly až do závěrečné Iron Lung.

Devítiminutový opus z loňské desky Ice, Death, Planets, Lungs, Mushrooms and Lava se na konec perfektně hodil, protože King Gizzard v něm ještě jednou předvedli všechny své přednosti. Skladba je chvíli tvrdá, chvíli jemná, dává prostor na jamování, obsahuje chytlavou melodii a sóla, která smývají poslední zbytky make-upu z obličejů. Vokální part Ambrose Kennyho-Smithe byl sebejistou tečkou, přidávat nebylo proč.

Velká popularita King Gizzard & The Lizard Wizard je trochu záhadou vzhledem k tomu, jak komplikovanou a proměnlivou hudbu hrají. Možná je to tím, že si našli vlastní cestu a lidi je následují. Jeden nikdy neví, s čím přijdou příště.