Zavilí šakali ve Vile vyli (Jakob + Arms And Sleepers)

Tohle bude osobní. Arms and Sleepers byli jednou z kapel, kterým jsem ve svém promotérském období dělal koncert. Než přišlo vyúčtování od OSY, zdálo se dokonce, že půjde o můj jediný výdělečný podnik, což jsem tehdy nadšeně oslavil novou kérkou. Od té doby jsem AAS viděl ještě dvakrát, přičemž nejradši vzpomínám na předloňské vystoupení v Chapeau Rouge.

Do Vily Štvanice dorazili Arms and Sleepers v rámci turné k deseti letům existence souboru. Ten naživo v poslední době reprezentoval pouze bosenský Američan Mirza Ramic, výroční koncerty ale probíhaly v rozšířené sestavě, v níž nechyběl ani bubeník a kytarista. Tahle expanze se ale záhy ukázala být stejnou měrou požehnáním, i prokletím.

Jestliže byl Ramicův poslední pražský set jednoznačně nasměrovaný do budoucna, k čemuž patřily i nečekané momenty plné tvrdé klubové elektroniky, tentokrát se kolektivně bloumalo spíš v triphopové minulosti. Došlo i na skladby, které Arms and Sleepers tak často nehrají. Celé to nepostrádalo bezprostřednost a radost ze sdílení hudebních prožitků, příště by ale neškodilo trochu přidat na rozmanitosti a dynamice prezentovaného materiálu.

Dynamika je naopak slovo, které se zdá beze zbytku vystihovat koncert skupiny Jakob. Novozélandští matadoři instrumentálního postrocku v Česku vystupovali poprvé a svou premiéru náležitě využili. Od prvních tónů si vyprodanou Vilu podmanili a návštěvníky ze svého sevření nepustili až do úplného konce.

Jsou koncerty, které si více užijete hlavou než zbytkem těla, a pak jsou takové, které si tělo užije a hlavu se doporučuje po dobu trvání koncertu spíše vypnout. Tohle byl ten vzácný případ, kdy si hlava i tělo přišly na své rovným dílem. Ne že by produkce Jakob nějak zvlášť strhávala k tanci, přesto byl ale fyzický rozměr jejich hudby patrný například v hutných basových linkách Maurice Becketta.

fotogalerii z koncertu si prohlédněte zde

Hlava si zase užívala precizně vystavěné skladby, které by mohly sloužit jako učebnicová definice postrockových postupů. Jakob jsou živoucím důkazem toho, že k dosažení úspěchu v často vysmívaném žánru není třeba pentlit skladby tolik módní elektronikou či dalšími zbytečnými ornamenty. Stačí solidní základ, na který si vystačíte s kytarou, basou a bicími.

Zvláštností večera byl fakt, že nešlo ani tak o vystoupení předkapely následované koncertem hlavní hvězdy. Obě kapely dostaly tentýž prostor, což se negativně odrazilo v délce pauzy mezi oběma koncerty. Prostředí Vily a jejího okolí ale umožňovalo využít čas prozkoumáváním tohoto stále ještě poměrně nezvyklého koncertního sálu. Přes všechny jeho zjevné i skryté nedostatky je namístě přání, aby se tam podobné akce konaly častěji.