Zavřete dcery a kurníky, ve městě jsou The Henhouse Prowlers

Spoře oděné pin-upky, bouráky, pomádu ve vlasech a twistující boky zastupovala pražská rockabilly parta Twisted Rod. Za hodinu zvládli v bleskovém sledu více než dvě desítky písní od předělávek Billyho Joela, Charlieho Featherse i Righteous Brothers až po štědrou ochutnávku debutového alba Bring It Home!, které pokřtí 6. června na Sedmičce. Rychlá úprava pódia vypadala spíše jako loupež, na place totiž zbyl jen jediný mikrofon.

Kvartet, který nastoupil ve vyleštěných botách a svátečním oblečení, naladil během několika minut a s prvním hrábnutím do strun už jste museli hledat spadlou čelist na podlaze. Američani to rozjeli nevídaným způsobem, ovšem bluegrass byl pro mnohé příznivce padesátkových Twisted Rod příliš silná káva a trvalo poměrně dlouho, než je Henhouse Prowlers nalákali zpět do sálu.

Chicagská čtveřice se pohybuje na scéně devátým rokem. Značnou pílí se vypracovala ze zaplivaných putyk na band, který pravidelně koncertuje po USA i Evropě a minulý rok dokonce strávil měsíc v západní Africe v rámci programu American Voices. Po personálních i početních změnách se sestava ustálila na čtyřce muzikantů. Vedle zakladatelů banjisty Bena Wrighta a basisty Jona Goldfina tady nalezneme houslistu Dana Adreeho a mladého kytaristu Starra Mosse. Produkce prozatím posledního alba s názvem Breaking Ground se ujal matador Greg Cahill, značná část desky zazněla i toho večera.

Sami Henhouse Prowlers o sobě mluví jako o polotradičním bluegrassu, v textech zpracovávají historky ze současného světa, ale nevyhýbají se ani předělávkám. Během dvouhodinového setu si vzali na paškál hysterické televizní kazatele tahající z lidí peníze, vyšvihli cover Higher and Higher Jackieho Wilsona. Jakožto akustická kapela mají chlapíci mnoho zkušeností s hraním přímo mezi lidmi, což si vyzkoušeli i na konci. Poslední song přehráli v davu nadšených amerikanofilů, kteří ač vypadali, jako by vypadli z Pomády, od sobotního večera přísahají na bluegrass. Chlapci z Chicaga jsou fantastickými hráči a vokalisty, kteří nenudili ani na sekundu, a už teď se dají zařadit mezi objevy roku.

„Kurníkoví chmatáci“ si tak na mapu fanoušků mohou s klidným svědomím zařadit Čechy, jen doufejme, že je tu ještě někdy uvidíme.