Živel jménem Astronautalis

Málokterý zahraniční hudebník si v Česku udělá zastávku víc než jednou do roka, natož pak sedmkrát. Nejen díky četnosti koncertů, ale i kvůli hravé žánrové nezařaditelnosti někde mezi rapem, hiphopem, indie rockem a bluesem je Astronautalis, pravým jménem Charles Bothwell, raritou, která baví.

Páteční večer, respektive noc protažená až do ranních hodin, byla v Brně ve znamení nadžánrového showcase festivalu Itch My Ha Ha Ha, který v poslední době přináší velké množství hudebních akcí zejména z oblasti elektroniky. Na Malé Americe tomu nebylo jinak – dvě stage přinesly jména jako Steffen Bennemann, James Welburn, Rickolus, RSS BOYS, Schwarzprior nebo Astronautalis. Bezprostřední floutek z amerického Minneapolis zaujímal v line-upu ne zcela šťastné místo – začátek show plus minus o půl jedné mnohé zarazil, ve výsledku však neuškodil.

Ve velkém sálu nádražní Ameriky to začíná houstnout. Pozdní večer nevinně otevírá Super Man Took Steroids z Bothwellovy spolupráce s kanadským hiphoperem Transitem, kterou vzápětí přebíjí hřmotné duo – This Is Our Science a The River, The Woods. Do vzduchu lítají první krygly a lidi stejně tak. Bothwell nabírá nezadržitelné tempo, hmatatelné ve vzduchu ještě dlouho po show, a obrací mikrofon k publiku, které z plných plic doplňuje kousky skládačky. „Me, I follow roads compulsively, till sirens call me off, then I wander, eyes closed, following songs“ více než jasně značí, že tohle není jen další zastávka tour, po které přijde vytoužený návrat domů – návrat domů se koná teď.

Vracíme se v čase, ke slovu se dostávají songy bluesově laděného Pomegranate. Měkké světlo zalévá záhyby industriální Ameriky, vokály The Case of William Smith balancují mezi naléhavostí a žalostností. Něžný podkres kytary Oscara Romero přetíná pravidelná rytmika bicích Mo McNicholse. Oba američtí rodáci, Romero a McNichols, stojí po Botwellově boku už řádku let – a dnešní večer je nesporným důkazem toho, že jim to klape.

Publikum se nenechává zahanbit, takovou oddanost jsem dlouho nezažila. Při Trouble Hunters už celá Amerika tančí – nádražní hala funguje jako prostor skvěle, okenní tabule rezonují s údernými beaty a celému zážitku tak přidávají na mohutnosti. Measure the Globe – vyznání lásky jako Brno (aby taky ne, když je o něm). Celou parádu završuje přídavková Xmas in July, které dominuje Botwellův zastřený (a tak trochu vychlastaný) hlas. Astronautalisovo poslední přání „Always let me stay“ budiž splněno.