Zničit a přetvořit (Jazz Goes to Town 2021)

Chudáci melodie! Tohle si nezasloužily… Ale jazz vždycky to naučené, zažité a zdánlivě nedotknutelné ohýbal a lámal. Pokud se v prvních dvou festivalových dnech jazzová tradice různě překrucovala a míchala s dalšími vlivy, další dva večery v tradičním Bio Central byly v oparu omamující destrukce.

Ani nejnáročnější kus programu (nechci předjímat, ještě za sebou nemáme sobotu, ale tohle těžko něco překoná) přivezlo trio Abacaxi, které v české premiéře představilo „koncert pro strunné nástroje, bicí a hromadu pedálů“. Obsazení kytara-basa-bicí zaútočilo na divácké smysly razantní zvukovou koláží, která záměrně rezignovala na veškerá pravidla a jistoty. A hlavní roli v tom hrály dlouhé lajny efektových pedálů, kolem kterých kytarista s basákem pobíhali a v bleskovém tempu měnili zvuky svých nástrojů. Slovy jen těžko popsatelné, tohle se musí zažít. Ne všichni to zvládli, těch odchodů z plného sálu nebylo málo.

Lehké to nebylo ani s očekávanou sestavou Oli Steidle and the Killing Popes, byť tady jsme se jakžtakž pohybovali na známém území. Složitost, řízený chaos, čas od času se vynořivší melodie, která ukolébala jen proto, aby ji jako kus papíru zmačkala hluková stěna složená z několika rytmicky mimoběžných témat. Změn a proměn ale bylo až moc a výsledná matérie byla tak hutná, že bránila hlubšímu emočnímu prožitku.

Úvod pátečního večera patřil pokračování rezidenčního projektu A Shape of Jazz to Come, který festival zahájil vloni. Letos se v něm potkala pětice mladých muzikantů, kteří spolu běžně nehrají. Společný tvar plaval jaksi ve vzduchoprázdnu, jako by se nedařilo najít společnou notu, nebo aspoň nebyla příliš znát v prvních dvou třetinách jejich vystoupení. Ty se nesly v uvolněné, avantgardní podobě, v duchu náročné hudby. A ve chvíli, kdy se band obrátil k tradici a v závěru došlo na „tradiční“ jazz a „tradiční“ písňovou formu, všichni rozkvetli. Jestli by nebylo bývalo funkčnější držet se tradice celou dobu…

Pimpono Ensemble hladce propojil zvuk jazzového orchestru s hudbou, kterou tahle tělesa běžně nehrají. Takže se tu volně rozbíhaly rytmy a melodie, stavěly masivní zvukové stěny i kreslily ambientní až postrockové nálady. Nezvyklé, nové, nicméně jako celek ne vždy úplně soudržné a za všech okolností strhující.