Architektura a rituály robotů (Rashad Becker & co.)

Tyhle náhodné popudy zajít se odreagovat na koncert jsou vůbec nejlepší. Hrstka lidí v brněnské Praze sdílí moje pocity a trpělivě čeká na další díl výběru experimentální hudby, Rashada Beckera s Elim Keszlerem a dvojici Xover. V duchu akademické atmosféry distingovaně popíjím rooibos a se známou si vzájemně vyměňujeme fotky koček. Ven se nám nechce, chaotické povětrnostní podmínky je lepší si užívat v hudební podobě.

Tentokrát to však začíná vcelku poklidně, s úvodním komentářem o strukturách. Ty jsou v podání dvojice Xover fragmentované a rezonující. Hudbu budují architektonicky a to taky evokuje i projekce, i když ta je dostatečně minimalistická na to, aby mohla evokovat vlastně cokoliv. Pro mě je samostatným abstraktním filmem se živým soundtrackem. Žaluzie, větrací šachty, do pokoje se mi dobývá sídliště. Vzpomínám si na film Peripheria z letošního Anifilmu, na psy pobíhající po opuštěných panelácích a demolici. Plechové gongy a vír na plátně evokují koupelnu. Glitch a občasná pilka do hlavy. Vlastně asi nic nového a světoborného, ale to vůbec nevadí, set je stejně skvělým lékem na moji akademickou kocovinu. Xover končí chaotickými neony a zvuková hala je už celkem vyprázdněná a v klidu, stojí pevně. A tak to má být.

Po krátké pauze se dostáváme do druhé části večerního programu, čímž je společný set Rashada Beckera a Eliho Keszlera. Pins and needles, živá drum machine. Kmenové rituály futuristických steampunkových robotů. Becker a Keszler jsou sehráni v chaotické konverzaci bicích a elektroniky, i bez projekce poutají pozornost publika a lidi se přesouvají blíž. Vypadá to, že roboti vtipkují. Je to hádka? Pasáže vzájemného překřikování se střídají s vyrovnaným dialogem, chaos se střídá s přísnou organizací. Kontrast napětí a následného uvolnění funguje skvěle, set je hravý a roboti už svůj rituál podle všeho posunuli do dalšího stádia – sebedestrukce. Rashada Beckera a Eliho Keszlera tenhle posun očividně zaujal dostatečně na to, aby jim to zamlžilo dialog, a ten se začíná mírně tahat a splývat. Roboti však brzy umírají a konverzace končí. Je mi jich sice líto, ale oni se zase vrátí v jiné podobě. Do té doby si pustím třeba Kraftwerk.