Články / Reporty

Chlapi nezapomněli, jak se dělá tvrdá hudba

Chlapi nezapomněli, jak se dělá tvrdá hudba

woko | Články / Reporty | 10.11.2012

Češi očividně Caspian rozumí. Jak jinak by si člověk vysvětlil, že tu od léta páně 2008 byli počtvrté. Vyjma 2011, kdy psali nové album, tu byli rok co rok. Poprvé vystoupili jinde než v Chapeau Rouge, což se ukázalo jako problém pro kytaristu Philipa Jamiesona, kterej se se svejma dvěma metrama skoro nevešel na Strahov. Ale to předbíhám.

První „kapelou“ večera byl jednočlenný projekt Kanaďana Erica Quacha Thisquietarmy. Absolutně jsem nevěděl, co čekat, ale byl jsem mile překvapenej. Eric nezahrál koncert, jak možná lidi jako já očekávali, ale předvedl jeden dlouhej půlhodinovej set, kdy přehrál (předpokládám) všechny svoje pecky. Byla to ohromná salva soundu a dronu, do který se zpovzdálí rvaly jednoduchý, rytmický linie. Sunn O))) pro začátečníky. Vše doprovázeno pochmurnou projekcí, která dobře sedla. Lidi před pódiem sice stáli jak solný sloupy a málokdo se odvázal, ale alespoň jich tam stála hromada a nakonec Kanaďana potěšili potleskem. Dobrý, ale na leckoho to mohlo bejt až moc experimentální a divný.

Protože prostěradlo, projektor a kytaru s pedálama člověk neuklízí moc dlouho, Caspian se na pódiu octli ani ne po deseti minutách a já začal mít strach, jestli se tam neumlátěj. Přece jen je jich šest a z předchozích pražskejch zastávek vim, jak to uměj rozparádit. Vešli se tam akorát, krom zmíněnýho Philipa, kterej párkrát zažertoval, jakej je na Sedmičku hroznej habán. Večer začali titulní skladbou Waking Season, která otevírá i samotný album. Na začátek dobře, ale Caspian maj mnohem lepší a nabušenější songy. Na novém albu jich zrovna moc není, nicméně první půlka koncertu odsejpala skvěle. Procellous, jedna z těch lepších z Waking Season, skvěle rozehřála publikum, ovšem Some Are White Lights nejde s novinkou srovnávat a odnesla si bouřlivý ohlas. Následovala Malacoda a člověk by si pomalu myslel, že ani šestici se nová deska moc ráda nehraje a že se pojede ve starejch osvědčenejch bombách. Další dva songy bohužel tempo koncertu rozhodily a přišlo mi to jako půl hodina, než dozněly Concrescence a Gone in Bloom And Bough. Následující Halls Of The Summer zuřící dav zpátky přivolat nedokázala, ale poslední kousek Fire Made Flesh (což je shodou okolností zavírák i na albu) ukázal, že chlapi nezapomněli, jak se dělá tvrdá hudba. Naprostá pecka. Jenže Caspian musí končit koncerty zásadně Sycamore, takže po krátké pauze se vrátili a dali Moksha. A pak Sycamore. Podle ohlasů to bylo pro spoustu lidí poprvé, co jí viděli Caspian hrát. Ty čuměli.

Žádný Crawlspace nebo Ghosts of the Garden City, ale tohle je přece tour k Waking Season. Podle mě byla nová deska odprezentovaná skvěle, nezapomnělo se ani na zlatý kousky jako třeba The Raven, což byl nejspíš takový dárek pro Čechy. Nikde jinde ji v Evropě nehráli. Češi Caspianům zkrátka rozumí a nabitejch 75 minut to jen dokazuje. I když to nebyl nejlepší koncert, kterej jsem s nima zažil, obviňujme z toho spíš novou, klidnější desku. Tihle sem přijedou i popátý. A pošestý. A díky Landmine Alert, že nám je sem vozej. Uvidíme se příště.

Info

Caspian (usa)
8. 11. 2012, Strahov 007, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.