Články / Reporty

ArcTanGent(6) = polynomiálně deterministický orgasmus

ArcTanGent(6) = polynomiálně deterministický orgasmus

Vadim Petrov | Články / Reporty | 21.08.2018

O středeční půlnoci do sebe cpu přesmažené bramborové hranoly a je to jediná špatná věc, která mě má tenhle víkend potkat. Poučen loňskem kupuju stan ještě v Bristolu, anglické počasí neradno podcenit, a hurá na farmu. Na větrné hůrce mě vítají kravičky, kolíky přístřešku raději zarazím pořádně hluboko – „Dneska hrajou nejlepší kapely, jdem!“ Omyl, každý den hrajou nejlepší kapely.

Po obědě na stage vlítnou Alpha Male Tea Party a je pochopitelně narváno, málokterá kapela zahraje tak přesvědčivý set hned zkraje festivalu. Až nyní mi dochází zásadní rozdíl oproti loňsku, nejtvrdší bandy totiž hrají první, ne poslední den. Nevadí, post-bordel v podání Bossk či Svalbard si vystačí s odpoledním sluníčkem, co bychom si hráli na bubáky. Překvapení chystá Jamie Lenman (známý z Reuben), v egoistickém vystoupení předvádí zpívánky, covery cizích hitovek a dojde i na pořádné pogo. „Si myslíte, že Africa je největší hitovka od Toto? Tak to se pletete, je to Rosanna!“ a spustí. Nevím přesně jak, ale na jednu kytaru s bubeníkem v pozadí se mu podaří vytvořit plnohodnotný rambajz. První den završí And So I Watch You From Afar a netřeba slov, ta kapela sem patří jako mlíko do čaje, dopíjím skotskou a už se nedopočítám.

Před spánkem vedem vášnivou diskuzi o převážné pozitivitě mathrocku. „Zejtra hrajou Polymath, to bude temnota ti povidám!“ Nemohl jsem se mýlit více. Kapela vypadá jako záporáci z animáče pro děti a z kytar jim lezou šilhající, neméně vražední okřídlení hadi, to jsem tak čekal; začátkem koncertu vypustí hromadu nafouknutých banánů, jen aby uprostřed zařvali „this gig is bananas!“, načež jsme požádáni o přidřepnutí a epický výskok v pravý moment. Nový klávesák vypadá jak táta basáka a při závěrečné děkovačce kytarista vytáhne z pitu své roční dítě – přirozeně v merchi. Webové stránky hlásají ArcTanGent is not child oriented event, to ale povídejte rodince, pokérovaná babička i nemluvně se kývají do rytmu. Jestli existuje negativně laděná mathrocková kapela, tak jsem na ni ještě nenarazil.

Titul Sex idol festivalu vyhrává Manuel Gagneux ze Zeal & Ardor, na vrh podprsenkou je ale trochu větrno. Na druhé straně areálu zatím blikají Strobes, a přestože jsou jen tři, nezvládám jejich hudbu rozklíčovat, snad příště. Večer uzavírá legrační metalcore Glassjaw, nehodí se sem, i tak si ho užiju. Fajn warm up před silent disco karaoke, zbytek výpravy sice někde vytratím, společnost mi proto dělají jen hranolky, placatka a tisícovka veselých Britů. S plnou pusou blaženě křičím „Run to the hills, run for you lives...“, tohle trumfne už jen circle pit na Darude – Sandstorm karaoke: „Duruduruduuu duruduruduruduu...“ V zapůjčených sluchátkách se tu chodí i spát.

Poslední den jen valím oči. Francouzští Jean Jean tak tak hop hop laťku, kterou nastavili La Jungle, posléze ji stejně totálně rozkopou Giraffes? Giraffes! Ano, i do lesa mathcoru zaslíbenému má smysl vozit dříví. Z posledního dne stojí za zmínku ještě japonští Mouse on the Keys, obejdou se totiž úplně bez kytar. Kluci s černou kšticí fungují jako kalulačka, zatímco já si připadám jak rozbité počítadlo. Kulička sem, kulička tam, hop, hop...

Mathrockový svátek ArcTanGent jsem chválil už loni (reporty tady i tu), tentokrát se navíc headlineři obešli bez dramat a počasí bez větších slejváků. V kombinaci s neuvěřitelně přátelskou atmosférou, dobrým jídlem a rozkošnou lokalitou jde o událost, kam se rád vypravím i příště.

Info

ArcTanGent 2018
16. – 19. 8. 2018 Fernhill Farm, Velká Británie

foto: Joe Singh

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.

Bizarní burleska (Lindemann)

Jiří Vladimír Matýsek 12.02.2020

Do Prahy přijel frontman Rammstein Till Lindemann se svým úchylným cirkusem. Bylo to málo, nebo dost?

Na kolech blackmetalových kolotočářů (Abbath)

Kremace 10.02.2020

Abbath pokračuje v odvykačce a šíří povědomí o poslední desce Outstrider a šestnáctá zastávka na evropské tour byla bez známek vysílení.

Nejen pro krajany - Altın Gün

Akana 09.02.2020

Nizozemsko-turecký sextet Altın Gün zaplnil Akropoli takříkajíc až po bidýlko především zásluhou místní turecké komunity.