Články / Reporty

ArcTanGent(6) = polynomiálně deterministický orgasmus

ArcTanGent(6) = polynomiálně deterministický orgasmus

Vadim Petrov | Články / Reporty | 21.08.2018

O středeční půlnoci do sebe cpu přesmažené bramborové hranoly a je to jediná špatná věc, která mě má tenhle víkend potkat. Poučen loňskem kupuju stan ještě v Bristolu, anglické počasí neradno podcenit, a hurá na farmu. Na větrné hůrce mě vítají kravičky, kolíky přístřešku raději zarazím pořádně hluboko – „Dneska hrajou nejlepší kapely, jdem!“ Omyl, každý den hrajou nejlepší kapely.

Po obědě na stage vlítnou Alpha Male Tea Party a je pochopitelně narváno, málokterá kapela zahraje tak přesvědčivý set hned zkraje festivalu. Až nyní mi dochází zásadní rozdíl oproti loňsku, nejtvrdší bandy totiž hrají první, ne poslední den. Nevadí, post-bordel v podání Bossk či Svalbard si vystačí s odpoledním sluníčkem, co bychom si hráli na bubáky. Překvapení chystá Jamie Lenman (známý z Reuben), v egoistickém vystoupení předvádí zpívánky, covery cizích hitovek a dojde i na pořádné pogo. „Si myslíte, že Africa je největší hitovka od Toto? Tak to se pletete, je to Rosanna!“ a spustí. Nevím přesně jak, ale na jednu kytaru s bubeníkem v pozadí se mu podaří vytvořit plnohodnotný rambajz. První den završí And So I Watch You From Afar a netřeba slov, ta kapela sem patří jako mlíko do čaje, dopíjím skotskou a už se nedopočítám.

Před spánkem vedem vášnivou diskuzi o převážné pozitivitě mathrocku. „Zejtra hrajou Polymath, to bude temnota ti povidám!“ Nemohl jsem se mýlit více. Kapela vypadá jako záporáci z animáče pro děti a z kytar jim lezou šilhající, neméně vražední okřídlení hadi, to jsem tak čekal; začátkem koncertu vypustí hromadu nafouknutých banánů, jen aby uprostřed zařvali „this gig is bananas!“, načež jsme požádáni o přidřepnutí a epický výskok v pravý moment. Nový klávesák vypadá jak táta basáka a při závěrečné děkovačce kytarista vytáhne z pitu své roční dítě – přirozeně v merchi. Webové stránky hlásají ArcTanGent is not child oriented event, to ale povídejte rodince, pokérovaná babička i nemluvně se kývají do rytmu. Jestli existuje negativně laděná mathrocková kapela, tak jsem na ni ještě nenarazil.

Titul Sex idol festivalu vyhrává Manuel Gagneux ze Zeal & Ardor, na vrh podprsenkou je ale trochu větrno. Na druhé straně areálu zatím blikají Strobes, a přestože jsou jen tři, nezvládám jejich hudbu rozklíčovat, snad příště. Večer uzavírá legrační metalcore Glassjaw, nehodí se sem, i tak si ho užiju. Fajn warm up před silent disco karaoke, zbytek výpravy sice někde vytratím, společnost mi proto dělají jen hranolky, placatka a tisícovka veselých Britů. S plnou pusou blaženě křičím „Run to the hills, run for you lives...“, tohle trumfne už jen circle pit na Darude – Sandstorm karaoke: „Duruduruduuu duruduruduruduu...“ V zapůjčených sluchátkách se tu chodí i spát.

Poslední den jen valím oči. Francouzští Jean Jean tak tak hop hop laťku, kterou nastavili La Jungle, posléze ji stejně totálně rozkopou Giraffes? Giraffes! Ano, i do lesa mathcoru zaslíbenému má smysl vozit dříví. Z posledního dne stojí za zmínku ještě japonští Mouse on the Keys, obejdou se totiž úplně bez kytar. Kluci s černou kšticí fungují jako kalulačka, zatímco já si připadám jak rozbité počítadlo. Kulička sem, kulička tam, hop, hop...

Mathrockový svátek ArcTanGent jsem chválil už loni (reporty tady i tu), tentokrát se navíc headlineři obešli bez dramat a počasí bez větších slejváků. V kombinaci s neuvěřitelně přátelskou atmosférou, dobrým jídlem a rozkošnou lokalitou jde o událost, kam se rád vypravím i příště.

Info

ArcTanGent 2018
16. – 19. 8. 2018 Fernhill Farm, Velká Británie

foto: Joe Singh

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.