Články / Reporty

ArcTanGent(6) = polynomiálně deterministický orgasmus

ArcTanGent(6) = polynomiálně deterministický orgasmus

Vadim Petrov | Články / Reporty | 21.08.2018

O středeční půlnoci do sebe cpu přesmažené bramborové hranoly a je to jediná špatná věc, která mě má tenhle víkend potkat. Poučen loňskem kupuju stan ještě v Bristolu, anglické počasí neradno podcenit, a hurá na farmu. Na větrné hůrce mě vítají kravičky, kolíky přístřešku raději zarazím pořádně hluboko – „Dneska hrajou nejlepší kapely, jdem!“ Omyl, každý den hrajou nejlepší kapely.

Po obědě na stage vlítnou Alpha Male Tea Party a je pochopitelně narváno, málokterá kapela zahraje tak přesvědčivý set hned zkraje festivalu. Až nyní mi dochází zásadní rozdíl oproti loňsku, nejtvrdší bandy totiž hrají první, ne poslední den. Nevadí, post-bordel v podání Bossk či Svalbard si vystačí s odpoledním sluníčkem, co bychom si hráli na bubáky. Překvapení chystá Jamie Lenman (známý z Reuben), v egoistickém vystoupení předvádí zpívánky, covery cizích hitovek a dojde i na pořádné pogo. „Si myslíte, že Africa je největší hitovka od Toto? Tak to se pletete, je to Rosanna!“ a spustí. Nevím přesně jak, ale na jednu kytaru s bubeníkem v pozadí se mu podaří vytvořit plnohodnotný rambajz. První den završí And So I Watch You From Afar a netřeba slov, ta kapela sem patří jako mlíko do čaje, dopíjím skotskou a už se nedopočítám.

Před spánkem vedem vášnivou diskuzi o převážné pozitivitě mathrocku. „Zejtra hrajou Polymath, to bude temnota ti povidám!“ Nemohl jsem se mýlit více. Kapela vypadá jako záporáci z animáče pro děti a z kytar jim lezou šilhající, neméně vražední okřídlení hadi, to jsem tak čekal; začátkem koncertu vypustí hromadu nafouknutých banánů, jen aby uprostřed zařvali „this gig is bananas!“, načež jsme požádáni o přidřepnutí a epický výskok v pravý moment. Nový klávesák vypadá jak táta basáka a při závěrečné děkovačce kytarista vytáhne z pitu své roční dítě – přirozeně v merchi. Webové stránky hlásají ArcTanGent is not child oriented event, to ale povídejte rodince, pokérovaná babička i nemluvně se kývají do rytmu. Jestli existuje negativně laděná mathrocková kapela, tak jsem na ni ještě nenarazil.

Titul Sex idol festivalu vyhrává Manuel Gagneux ze Zeal & Ardor, na vrh podprsenkou je ale trochu větrno. Na druhé straně areálu zatím blikají Strobes, a přestože jsou jen tři, nezvládám jejich hudbu rozklíčovat, snad příště. Večer uzavírá legrační metalcore Glassjaw, nehodí se sem, i tak si ho užiju. Fajn warm up před silent disco karaoke, zbytek výpravy sice někde vytratím, společnost mi proto dělají jen hranolky, placatka a tisícovka veselých Britů. S plnou pusou blaženě křičím „Run to the hills, run for you lives...“, tohle trumfne už jen circle pit na Darude – Sandstorm karaoke: „Duruduruduuu duruduruduruduu...“ V zapůjčených sluchátkách se tu chodí i spát.

Poslední den jen valím oči. Francouzští Jean Jean tak tak hop hop laťku, kterou nastavili La Jungle, posléze ji stejně totálně rozkopou Giraffes? Giraffes! Ano, i do lesa mathcoru zaslíbenému má smysl vozit dříví. Z posledního dne stojí za zmínku ještě japonští Mouse on the Keys, obejdou se totiž úplně bez kytar. Kluci s černou kšticí fungují jako kalulačka, zatímco já si připadám jak rozbité počítadlo. Kulička sem, kulička tam, hop, hop...

Mathrockový svátek ArcTanGent jsem chválil už loni (reporty tady i tu), tentokrát se navíc headlineři obešli bez dramat a počasí bez větších slejváků. V kombinaci s neuvěřitelně přátelskou atmosférou, dobrým jídlem a rozkošnou lokalitou jde o událost, kam se rád vypravím i příště.

Info

ArcTanGent 2018
16. – 19. 8. 2018 Fernhill Farm, Velká Británie

foto: Joe Singh

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Colours po úplňku #4: Slangy, které neznáme

redakce 20.07.2019

“Toho si musíš jít poslechnout, ještě vtipnější Xindl,” říkají mí rodiče před festivalem o Pokáčovi. Kofola stage je okupovaná davem.

Čas není gentleman (Handsome Furs)

redakce 19.07.2019

Dana Boecknera (Wolf Parade, Operators) jsem s Handsome Furs prvně viděl před deseti lety v Nodu a těžko už si teď rozvzpomenu, co bylo jinak.

Colours po úplňku #3: Pozornosť inde

redakce 19.07.2019

„Ostrava, pyčooo,“ rezonuje ešte v piatkové ráno. Bojím sa vyjadrení, že štvrtkový večer patril Kryštofovi, že som na Kryštofkempe, že Kryšof korunoval večeru a že Kryštof zářil.

Colours po úplňku #2: Bizáry okolo nás

redakce 19.07.2019

Nadechnout se čerstvého vzduchu. Přibližně tak působí hlukový průplach Uniform, kterým se letos povedl dost možná bezprecedentní majstrštyk.

Colours po úplňku #1: Cestičky kovem

redakce 18.07.2019

Cesta môže byť kľukatá alebo si ju kľukatú spravíte. Omylom si hľadáme alternatívne cestičky na najväčší festival v Čechách.

Blues optimisty (Keb‘ Mo‘)

redakce 17.07.2019

Informace o jeho koncertu v divadle Archa se objevila jako blesk z čistého nebe vlastně jen pár týdnů před jeho konáním. I tak se divadlo prakticky kompletně zaplnilo. No bodejť!

Pohoda 19, den třetí v plamenech

redakce 16.07.2019

Všechno, co vás mrzí nebo štve na podobných akcích, vás na trenčínském letišti trápit nemusí, snad jenom to uhýbaní pivnímu vozítku...

Očista a poznání (na Creepy Teepee)

redakce 15.07.2019

Noise, psychedelie, eklektická elektronika a trap jsou záchytnými body, otázkou zůstává smysl nedělní produkce, zvláště té noční.

Beaty jsou chytlavé, křičí se i svíjí (na Creepy Teepee)

redakce 14.07.2019

Minulá noc se neobešla bez stížností na hluk, což bereme jako daň za městský festival. Co přinesla sobota kromě deště, Cateriny Barbieri nebo Dana Deacona?

Za hranice fyzické zkušenosti (na Creepy Teepee)

redakce 13.07.2019

Na Poděbradově není k hnutí. Chodníky a parapety u zbývajících dvou stanovišť se s ukončením produkce na hlavním pódiu zaplňují lidmi, podzemní klub ožívá.