Bára Vondrášková | Články / Recenze | 25.03.2013
Už už to vypadalo, že berlínští ,,androši“ a fanoušci kvalitního pop-rocku se můžou navždy vzdát i sebemenší myšlenky na očekávání nové desky. The Next Day se možná mohla jmenovat The Next Decade, neboť než ji dal David Bowie v naprostém a opravdu těžko pochopitelném utajení (plus mlžení o odchodu do důchodu) dohromady, trvalo to celých deset let. Ale je tady, opravdu vyšla. Po hudební stránce je jednoduchá a nenáročná, nepřináší nic nového, žádný větší pokus o experiment, neboří konvence, neposouvá ani nepřekračuje hranice, nešokuje, neděsí... A je skvělá. Nadčasová, nestárnoucí.
Tak skvělá, že už první, titulní skladba i se svým zpočátku tak trochu pouťovým zvukem, s dvěma nebo třemi akordy a s refrénem na jednom tónu (Here I am/ not quite dying...) nadchne po prvním poslechu. Je to přesně taková muzika, jaká se vám vybaví, když se řekne David Bowie. Muzika plná energie a lehce zapamatovatelných motivů, které mají sílu a hloubku. Podobně by se dala charakterizovat i psychedelií a akčními filmy zavánějící If You Can See Me, I’d Rather Be High s asijským nádechem, energická Dancing Out in Space nebo How Does the Grass Grow se vzpomínkou na skladbu Apache od Shadows. Vynikajícím energeťákem je i (You Will) Set the World on Fire, skladba s úvodním kytarovým rifem jako z garáže, jejíž zdi zdobí plakáty Sex Pistols a Ramones.
Zbytek alba je opačného rázu, spíš nostalgický, potemnělý. Po druhé skladbě, kterou je Dirty Boys, dekadentní blues plné hlubokých povzdechů saxofonu a zkreslené kytary, následuje The Stars (Are Out Tonight), pro mě jasný favorit na nejlepší tři minuty padesát sedm vteřin alba. Mimochodem také druhý singl, vyprávějící o různých stránkách života celebrit. I první singl, vypuštěný nečekaně v den Bowieho 66. narozenin, Where Are We Now?, je působivý. Jeho refrén, v němž sice zestárlý, ale stále stejně hvězdný Starman kňourá slova z názvu skladby, by dokázal dojmout (nebo alespoň zaujmout) i trashmetalistu. A za zmínku stojí také jeden z deluxe bonusů, instrumentálka Plan, tedy dvě minuty a dvě vteřiny zpětné vazby s línou čtyřčtvrťovou podporou bicích.
Je jasné, že David Bowie strávil (spolu s producentem a dlouholetým spolupracovníkem Tonym Viscontim) spoustu času přemýšlením o tom, jak by mohla nová deska vypadat, a že na zrealizování představ padlo času a práce ještě mnohem víc. Vznikla deska plná emocí, nálad, atmosfér, kontrastů a působivých detailů. Jinak: které ikoně populární hudby se povede v šestašedesáti letech vydat ,,comebackové“ album, jež vyvolá potřebu sehnat si všechny její předešlé nahrávky i u někoho, kdo ji nikdy neposlouchal víc než okrajově, a poslední její počin, o kterém věděl, se odehrál deset let před tím, než se narodil? Sice to album samotné není zas tak úžasné, boží a perfektní, něco jako „druhá Heroes“... Ale to by se od takové desky ani očekávat nemělo, ne?
David Bowie – The Next Day (ISO / Columbia, 2013)
www.davidbowie.com
Klára Šajtarová 14.05.2024
Tvorba Doodseskader je jako palimpsest odhalující nové vrstvy s každým dalším poslechem. Tady se překračují hranice žánrů, tady uchvacují zdánlivě neslučitelné elementy.
Fí Poláchová 05.05.2024
Na předchozí nahrávce se snažili posluchače pobavit experimentováním s různými žánrovými prvky, kdežto u Saviors se vrátili k punkrockovým kořenům, hutným kytarovým riffům a intenzivním bicím.
Tereza Bartusková 30.04.2024
Z internetového blogu, zaměřeného na chicagskou hudební scénu, vytvořil jeho zakladatel Cole Bennett během jedné dekády Lyrical Lemonade, jak ho známe dnes.
3DDI3 27.04.2024
Zack Overkill je klasický noirový protagonista, který zahání depresi vzpomínkami na staré dobré časy a užíváním silných drog.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.