Články / Reporty

Džungle Herbieho Hancocka (Struny podzimu)

Džungle Herbieho Hancocka (Struny podzimu)

Michal Smrčina | Články / Reporty | 11.11.2017

Že Fórum přitahuje umělce a vystoupení nejrůznějších formátů, úrovní i žánrů je obecně známé. Struny podzimu nicméně rozezněly už i méně klasická místa. Po před dvěma lety zrušeném vystoupení se do Karlína podíval i Herbie Hancock s aktuální sestavou, jejíž členové slibovali stejně neobyčejný zážitek jako hlavní protagonista.

Zazněl gong, opozdilci obsadili poslední z volných míst. Synťákové bzučení uvedlo improvizaci, která zvolna nabírala na groovech a obrátkách jazzové volnohry. „Are Czechs always that cold?“ komentoval vlažný potlesk mužský hlas v první řadě. Neměl pravdu. Šlo teprve o rozjezd hodinu a půl trvajícího koncertu, během kterého sedmasedmdesátiletý Hancock ukázal většinu ze svých kvalit, byť došlo sotva na šest skladeb. Jemné nokturnální nálady střídala divoká aranžmá, klasické jazzové postupy okusovala pětice klávesových nástrojů včetně mohutného křídla a keytary, ke slovu se dostaly i vokodéry. Mladé slečny podupávaly nohama, ženy pokročilého věku potřásaly bílými hlavami – publikum všech věkových kategorií bylo chyceno. Herbie Hancock se otáčel, kroužil kolem nástrojů, nechával posluchače v údivu nad proslulou technikou i hudební komunikací se zbytkem ansámblu a od počátku neztrácel na srdečném projevu.

fotogalerie z koncertu tady

Hluché místo nepřišlo ani s představením členů kapely. Trevor Lawrence na bicích, ozdoben řetězem, kšiltovkou a novým albem Relationships, baskytarista James Genus, hrající mimo jiné v Saturday Night Live. Zvuk jeho nástroje místy zanikal, ale v pasážích, v nichž dostal náležitý prostor, suverénně opanoval sál mocně rezonujícími frekvencemi. To souviselo s jednou ze silných stránek celého dobrodružství – v porovnání s živými vystoupeními srovnatelných interpretů i Hancockovými nahrávkami zněla hudba odlišně, zajímavěji, plastičtěji. Nakonec byl představen nejmladší člen Terrace Martin za klávesami a altsaxofonem. Jeho jméno je často skloňováno nejen s dalšími nástroji, ale také formami uměleckého vyjádření, jako třeba Hancockovou produkcí či podílu na podobě určujícího alba To Pimp a Butterfly Kendricka Lamara.

V první polovině koncertu dostal syntezátor příležitost ve výletu do sedmdesátých let k Headhunters a klasice Actual Proof či následující Chameleon. Dnes už kanonické skladby tvořily kostru vystoupení a byly okořeněny poctivými dávkami improvizace. Divoké pasáže rostly do těžko prostupné džungle, střídaly je nečekané změny motivů a nálad, hvízdání větru, půlnoční odbíjení a třeštící vesmír nočního velkoměsta. Závěr mířil ke Cantaloupe Island, jejíž snad až příliš předpisové podání osvěžovaly Hancockovy improvizace. Publikum bylo nasyceno a došlo na potlesk vestoje. Někteří odcházeli, ale Herbie Hancock nezapomněl na přídavek, ještě jednou nasadil keytaru na rameno a výskokem při posledním tónu bylo večeru i letošním Strunám podzimu učiněno zadost.

Info

Herbie Hancock (us)
9. 11. 2017 Forum Karlín, Praha

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Tóny chorobné, způsoby nejtemnější (Tones of Decay)

Dantez 20.09.2022

Záhrobí, nezemskost, rozklad i něco Satana. Mozky stojící za Kreas Promotion se chopily šance a v doznívajícím festivalovém shonu chytají nejzvučnější jména soudobého death metalu.

Bydliště zvuku nestálé (Order of Sonic Chaos 2/3: MSHR, EJTECH)

Minka Dočkalová 18.09.2022

Odradek v Kafkově povídce na dotaz „A kde bydlíš?“ odpoví „Bydliště nestálé“, zatímco se směje smíchem, který zní jako spadané listí... Terén a jeho zákruty.

Vysmát se vší bolesti světa (Shilpa Ray)

David Stoklas 15.09.2022

Shilpa Ray střídala mohutný chraplák s jemným hlasem, v melancholičtějších polohách vzbuzovala smutek, v těch energických jste se jí musel bát.

Když tě budí Sohn ze spaní

Veronika Mrázková 13.09.2022

Když vstal zpoza kláves, rozpovídal se. Ani ne o nové desce, která vyšla teď v září, ale o tom, jak je to všechno „fucking awesome” a že jsme teď komunita…

Slib mi, že nezapomeneš snít (Austin Antoine + Moonchild)

Veronika Mrázková 12.09.2022

„Kdo je tady na rande? A kdo si tím není jistý, ale doufá, že to jako rande dopadne?” Rapper, bavič, zdatný stand-up komik, zpěvák, performer, ale taky Moonchild.

Na kontexte záleží. Teda pokiaľ zrovna nie ste Emma Ruth Rundle... (ArcTanGent Festival 2022)

Lucia Banáková 27.08.2022

Festivalový ekvivalent Spartan Race poskočil na evolučnom rebríčku o niekoľko stupňov, a to so všetkým kladmi, aj zápormi, čo takýto krok prináša.

Metalová plichta za zdmi slezskoostravského hradu (Metal!!!)

Dantez 24.08.2022

Osud si na ostravskou hradní oslavu extrémní kytarové hudby v podobě festivalu Metal!!! nachystal několik pastí. A vybruslit šlo jen z některých.

Jak se klukům z Boskovic plní festivalový sen (Raveyard 2022)

Nikol Halamásková 24.08.2022

Mindicted Crew s partou dobrovolníků se letos pustila do dalšího ročníku festivalu pro mladé, protože to je podle nich přesně to, co okolí malebného města postrádá.

Královna Šumavy (Dobršská brána 2022)

Aneta Kohoutová 23.08.2022

Déšť nás vyprovází i na cestě zpátky. Na palubní desce opatrně rozkládám šestnáct popsaných a rozpitých stránek fialového sešitu a troje čerstvě promočené ponožky.

Pomíjivý strach z prázdnoty (Order of Sonic Chaos 1: Ephemeral Shrine)

Minka Dočkalová 23.08.2022

Podzemní prostor, který průběžně hostí experimentální projekty nonkonformního uskupení Terén, je charismatickým místem, které každé instalaci dodává naprosto specifický výraz.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace