Popluh | Články / Reporty | 23.11.2016
Čtyři roky po vydání fenomenálního eponymního debutu se Lumineers připomněli novou studiovkou Cleopatra. Právě v rámci celosvětového turné k aktuální desce americká trojice v koncertní podobě rozšířená na pětičlennou sestavu zavítala poprvé i na tuzemská koncertní prkna. Folkrocková popelka, která si s debutovým albem málem vyšplápla i na Grammy a která svým hitem Ho Hey bořila hitparády, se představila v prostorech velkého sálu pražské Lucerny.
Z pozice předkapely měl za cíl natěšené publikum zabavit Afie Jurvanen. Kupodivu Kanaďan, kupodivu vystupující pod uměleckým jménem Bahamas. Na pódium ale vylezla kompletní koncertní sestava čítající ještě kytaristku, basáka, bubeníka a vokalistku. Hudebně to byla definice slov mellow. Celé to znělo jako doprovodná kapela Jacka Johnsona, se kterým, jak jsem posléze zjistil, Jurvanen řečený Bahamas spolupracoval, případně mu předskakoval.
Pak už patřila po střechu vyprodaná Lucerna pouze a jenom Lumineers, byť pozornost na sebe stahoval hlavně frontman Wesley Schultz a bubeník Jeremiah Fraites, který si od bicích odskakoval k dalším nástrojům. Což charakterizovalo celý večer. Lumineers vychází z folkových tradic, které dokáží s až neuvěřitelným citem obalit do chytlavých melodií a nápěvů hraničících se stadionovým ocháním a acháním mistrů „žánru“ Coldplay. Přímo křišťálovým příkladem je zmíněná „hymna“ Ho Hey, která z několika úderů kopáku, skupinových výkřiků a repetitivní kytarové linky okořeněné mandolínou vykřesala obří hit. A podobných songů se v repertoáru kapely najde hned několik. Obvinění z vypočítavosti a podlézání vynahrazuje energie kapely při živém vystoupení a ničím nefalšovaná upřímnost. Teď už potřetí zmíněná Ho Hey zazněla hned zkraje večera a dav dostal ještě začerstva svůj nejoblíbenější song, který znal každý znuděný šatnář, a díky přímluvě Schultze zmizely otravné a všudypřítomné mobily trčící ke stropu sálu. Jakože: „My vám teď zahrajeme ten song, na který všichni čekáte, a vy si pak strčíte ty telefony víte kam...“ Zabralo to.
Přestože mezi debutem a novou deskou je ve studiové verzi patrný zvukový posun k ucelenějšímu a až indierockovému soundu, na koncertě drželo vše (nejen zvukově) pohromadě. I přesto, že novinka neobsahuje žádný hit útočící na první signální. Ke zjevné inspiraci se pak kapela s typickou upřímností přiznala dylanovským coverem, během kterého Schultz vyrazil na menší procházku davem. To byla další věc charakterizující celou show, protože došlo v podstatě na každý koncertní fígl. Pódium bylo sice střídmé a vizuálně mu dominovaly hlavně světelné tubovité patvary, ale dojmu velkoleposti napomáhala samotná kapela. Kromě procházky došlo i na neméně oblíbené střílení konfet, pozvání fanouška na pódium, členové kapely se střídali za nástroji (snad jen cello si po celou dobu udržela výhradně Neyla Pekarek), hráči mizeli a znovu se objevovali… Živá show dovedená do dokonalosti v rámci kapely, která by vlastně fungovala i jako sólo projekt svého principála. Pod vší tou přifouknutou bublinou se totiž ve většině případů ukrývají jednoduché melancholické songy pro jeden hlas a šest strun, případně piano. Což Schultz několikrát demonstroval.
Lumineers při své pražské zastávce nemohli zklamat žádného fanouška. Provedení většiny skladeb bylo (i díky podpoře v podobě „přídavných“ muzikantů) ještě velkolepější a chytlavější než v (často komorní) studiové verzi.
The Lumineers (us)
20. 11. 2016 Velký sál Lucerna, Praha
foto © Jakub Václavek
Alžběta Sadílková 28.04.2024
Koncert Still House Plants se odehrál jen pár dní poté, co si jejich nejnovější deska na serveru Pitchfork vysloužila označení Nejlepší nová hudba.
Filip Peloušek 28.04.2024
Příběh vyprávěný mezi písněmi je temnější a temnější. Oči mi jen těkají mezi drobnou zpěvačkou naprosto ponořenou do hudby a panoramatem města za ní.
Marek Hadrbolec 25.04.2024
Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.
Michaela Šedinová 23.04.2024
Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.
Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024
Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.
Alžběta Sadílková 21.04.2024
My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.