Shaqualyck | Články / Recenze | 12.06.2018
Kůže, pot a rock'n'roll, málokdo to umí líp. Jenže záhy po vydání mimořádně podařené desky Beat the Devil's Tattoo se nad budoucností zavedené značky Black Rebel Motorcycle Club počal vznášet otazník. Nebo spíš Damoklův meč. To když během turné v roce 2010 náhle zemřel basákův otec Michael Been, jenž s BRMC jezdil coby dvorní zvukař a navrch zastával roli jakéhosi nehrajícího kapitána. Stál u zrodu kapely, měl zásadní vliv na podobu desek a zároveň fungoval jako tmelící element schopný rozlousknout zdánlivě neřešitelná tvůrčí dilemata či usměrnit mladickou nerozvážnost. Především jeho zásluhou se Black Rebel Motorcycle Club obešli bez dohledu najímaných producentů a Leah Shapiro, která za bicími nahradila potížistu Nicka Jaga, díky Beenovi dokázala snadněji přivyknout klimatu velké kapely. Jeho památce je věnována skladba Let the Day Begin z repertoáru skupiny The Call, ve které dřív působil. Šlo o první coververzi, kterou BRMC kdy nahráli. Vyšla v roce 2013 na desce Specter at the Feast, která v diskografii kapely zastává funkci rozhárané, překlenovací nahrávky, jejíž vznik byl v mnoha ohledech zkouškou ohněm. Brzy však mělo být ještě hůř.
Bubenici Leah Shapiro totiž na následujícím turné začaly pronásledovat zdravotní problémy, ze kterých se vyklubalo závažné onemocnění nervové soustavy. Basák Robert Levon Been s kytaristou Petrem Hayesem však odmítli hledat náhradu. Kapela na neurčito vyhlásila hibernaci zasvěcenou péči o nemocnou spoluhráčku, která se dávno stala členkou rodiny. Prognóza? Krajně nejistá. Ve světle okolností je proto letošní studiovka Wrong Creatures malým zázrakem, jenž dokládá návrat z říše nejistoty a opatrně naznačuje vidinu světlejších zítřků. Z dvanáctiskladbového tracklistu nejnápadněji vyčuhuje skočný singl Little Thing Gone Wild. Punkem načichlá zběsilost chytne na první dobrou a leckomu připomene vypalovačky jako Rival nebo Hate the Taste, s nimiž kapela slavila úspěch po vydání minulého alba. Až to zdálky vypadá, jako by BRMC stůj co stůj potřebovali vyslat do světa spolehlivý hit s jasným vzkazem „pořád jsme tady a pořád umíme“. Zbytek nahrávky je co do nálady úplně jinde. Počínaje tribálně ambientním otvírákem DFF a konče flašinetářskou repeticí na pozadí psychedelického úletu Circus Bazooko. Hammondky a táhlé bluesové riffy v doprovodu vzpomínek na Gilliamův celovečerní drogový úlet Strach a hnus v Las Vegas. Co chtít víc?
Poprvé v historii se BRMC svěřili do rukou producenta. Volba padla na zkušeného Nicka Launayho (Yeah Yeah Yeahs, Nick Cave and the Bad Seeds) a soudě dle vybroušeného zvuku ctícího dědictví předešlých desek si kapela lépe vybrat nemohla. Na druhou stranu, kdo čekal album reflektující bezbřehý optimismus z návratu na scénu, přepočítal se. Tahle sestava si až příliš dobře pamatuje, čím vším si v uplynulých letech prošla. Wrong Creatures je tak deskou hloubavou, nepředvídatelnou a melodicky až neskutečně pestrou. Nad rámec zasněně zvonivých kytar (Spook) a baladického temnocitu (Haunt) skýtá v závěrečné hymně All Rise krom piána i netradiční a pro kapelu netypické smyčcové aranže. Přesto nahrávka působí navýsost sevřeně. V nestřežených momentech dokáže uhranout kvílivými sóly z drsné školy, zároveň se nestydí zpomalit a neštítí se ani meditativních poloh (Question of Faith, Calling Them All Away). Skladby zdobí rafinovaná dynamika, žánrová neukotvenost vystupuje do popředí jako jedno z poznávacích znamení.
Snaha o zachování kontinuity se u BRMC nijak dramaticky nepere s potřebou přirozeného vývoje. Naopak. Rukopis kapely zůstává čitelný, životem poučená trojice jen začala psát nové příběhy. Tu posmutnělé, tu nasupené, ale za všech okolností vyprávěné s obrovským zápalem. Vlastně se toho tolik nezměnilo. Dva plus jedna, nekoukají vlevo ani vpravo a dál dělají, co se jim zlíbí. Tak jako legendární hejsek Marlon Brando v Divochovi, černobílé klasice, která dala kapele Black Rebel Motorcycle Club jméno. Jejich nejnovější deska není prvoplánově vstřícná, zato je upřímná a nekompromisní. A to se cení.
Black Rebel Motorcycle Club - Wrong Creatures (Vagrant, 2017)
web kapely
Živě:
27. 6. 2018 19:00
Roxy, Praha
fb událost
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.