Články / Sloupky/Blogy

Metla #05: Krmelce vzhůru nohama se zfetovanýma srnama

Metla #05: Krmelce vzhůru nohama se zfetovanýma srnama

ScreamJay, Viktor Palák, waghiss666, Kremace, Abbé | Články / Sloupky/Blogy | 05.12.2016

Aktuální díl postkritického postmetalového diskuzního kroužku se odehrává převážně v postlese: akvabely, houby, rum, nakažené laně, válka. Taky kromě mnoha zásadních odpovědí přináší nejednu otázku. Třeba: Kdo jsou to Palákovci? A kdo zapálil posed, kdo tančí s vyjetou zvířenou? Bude to Devin Townsend, Oathbreaker (za pár dní na Sedmičce), Code Orange, Martyrdöd nebo snad Necrocock? Co Bůh? Člověk?

Devin Townsend Project - Stormbending


Abbé: V době, kdy se "Trautenberk" Donald Trump stal americkým prezidentem, Kanaďan prudí úvodem Krkonošských pohádek okořeněným CGI a katastrofickým nádechem. Vhodná záminka pro to, aby se proroctví South Parku naplnilo a Kanada se stala cílem "preventivního" jaderného úderu. Pokud se tak nestane, má tenhle klip velký potenciál zapadnout. (3)

WAGHiSS666: V Kanadě mají jednu cestu, je to posraná tundra, ale taky tam mají nejlepší komiky na světě a Cancer Bats. Pamatuje si někdo na kačera z dob dávno před Trumpem? Už si začínám připadat znuděnější než Stan Marsh, pořád se ale v každé situaci můžu proměnit v ploškovou postavičku, až mě to nepřekvapuje. Takže: Time is a human construct. Holčičí prog, co jsem přerostl? Hrozně mě nebaví povyšovat se nad lidi, co serou běžně nejednu desku ročně a (minimálně v mém okolí) jim to furt žerou. Krásná digitální příroda? Až Ziltoid najde TO kafe, pošlete ho za mnou. (3,5)

ScreamJay: Strejda Emmerich říká: "Základem všeho je vždycky tornádo. A když nemáš tornádo, dej tam dvě, tři, supercelu a taky potopu, globální!" Jo, a pak ještě ledabylou, triumfální chůzi před sestřeleným UFO. Stejně za to dokurvený klima můžou mimozemšťani. Už sem řikal plačící děti a ohořelou americkou vlajku? Mimozemšťan Devin příliš okatě opakuje svoje vlastní (hudební) klišé, avšak útěchou mi budiž fakt, že i když selhalo to zasraný holandský tonikum, moje budoucnost je právě v Townsendově doprovodný kapele, kde maj plešouni převahu dva ku třem! Načančaný vizuální prázdno, raděj Krakonoše, co překračuje papundeklovou Sněžku. (2,5)

Viktor: Kolik živočišných druhů pošlo a kolika katastrofám jsme čelili od dob Earth Day? Myslím tedy tu písničku od Devina Townsenda, který tu ale, jak tak koukám, navazuje na svou vlastní hudbu i pohledy, jaké v prachu upíral do dáli Michael Jackson, ať už mu do očí dul prach ze spálených klů a dětí sebevíc. Tak trochu cheesy metal s ušlechtilým poselstvím? Ale proč ne. Akorát že vše rozkvete s kytarovým sólem, to je stejně děsivá představa. (3)

Džana: Ezoterické vlivy mohou narušit jakoukoli dříve (ne)stabilní mysl a dokonce i její dobrý záměr. Ten se totiž za posledním albem DTP skrývá. Cílem prý bylo vytvořit něco krásného, co by se vyjímalo v té tuně hnoje všude okolo. Jenže jak se to říká, cesta do pekel je dlážděna čím? Naděje na lepší zítřky se zvrtla v přepísknutý jógový večírek, kde se kalí mantry a zapíjí se to velkými doušky lucidního snění? Jestli je Transcendence poslední album DTP, tak tenhle vizuální hřebíček do rakve jim teda nepřeju. Ale odpouštím jim a v nanosekundě chci zapomenout. (1)

Oathbreaker - Immortals


Abbé: Soustředění akvabely natočené přes flašku rumu? Palákovcům možná může navodit lákavou představu svůdné sirény. Mně zas předvídatelnou chiméru, která má postblackovou hlavu, tělo Mastodon a ocas Deftones, jejichž reje zdání hlubšího prožitku jen budí. Bezbolestně nenávratně ztracených devět minut života. To chcete. U kruté hudby obzvlášť. (2,5)

WAGHiSS666: Tak to si snad ani nezaslouží odpověď. Miluju věci, co dělá Andrea Petrovičová, ale sere mě Refn, baví mě Deafheaven, ale i starší desky Oathbreaker. Jestli to ze mě dělá Palákovce, přijímám (už mi nadávali i do sluníčkářů a havloidů, jen na kafe chodím nejradši domů), ale víc mi sedí poslední věta Iggyho Popa v novém dokumentu: I don’t wanna be a punk, i don’t wanna be alternative. I just wanna be. Tak teda budu na Sedmičce. Ale některým skladbám je videoklip přítěží, pravda. (5)

Viktor: Palákovce to z tebe nedělá, anžto nepiješ rum. A vůbec, já už taky ne. Paninko, nějak vám v tom sklepě bliká žárovka! Klip v odstínech čelovek Celeste, hudba podobně temná. Hudba, která se prořezává hluboko, klip z řádu ledabylých, až nevěřím, že ten hlas patří paní v záběru. Mohlo by to mít sílu sestupů do klubu Rectum, ale tady jen čekám, kdy zpoza rohu vyjde bába s uhlákem. A možná i warpaintem. Na Sedmičce budu žádat vysvětlení. (3)

ScreamJay: Jako když dostaneš kulku do ramene, čistej průstřel a pak někdo řekne: "Zlato, tlač si na to!" Zkurvená těkavá bolest, perverzní podoba lásky a díra v nový košili tě nesere tolik, co další zbytečná díra v genofondu. Když trpíš, tak žiješ, a dokud žiješ, tak prožíváš. Tohle by klidně mohla být samotná podstata muziky, kterou dělají Oathbreaker, a vizuál Immortals je vlastně (ne)milosrdný foukání bebíčka ve čtvrti červených luceren, stroboskopů. Signálem těla, řečí v náznaku a taky trochu footfetish pro nedočkavé. Tady bych obrázky nepotřeboval, s chutí bych vykrvácel i se zavřenýma očima. S láskou. (4,5)

Džana: Ejhle, i na podruhé se to tady svíjí. Napoprvé si to Caro Tange střihla v černém bordelu na zemi a tady pro změnu v diskrétním rudém nasvícení? Mají být ta těla božská a nebo jsou nastrčena na podnosu všednosti a konečného pochopení, že to tady prostě ovládá ženský element (ta éterická mánička, co boří nejen zdi)? Rheia se v jejím a jejich podání rozvíjí jako pupen, co mi nedá spát, stejně tak mi ale nedává spát představa, že namísto oholených svíjících se nožek se o sebe tře stádo chlupatých pupků. Trocha hořkosti na patře přece jen zůstává, jelikož jsem si vzala do hlavy, jak Rheia se svými kamarády Titány mýtus krásy trochu více potrápí. (4)

Necrocock - Houbový Tomáš


Abbé: "Když dva dělají totéž, není to totéž." Zdá se, že to platí i o pití normálního houbového čaje. Zatímco Macháček se pod jeho vlivem sbližoval se stromy (a jedna ruka mu pořád netleská), Necrocock v ulster coat (druh kabátu pozn. aut.) a cylindru bloumá po lese a příležitostně šmíruje své více či méně otrávené a obnažené kamarády. Divné a zoufale ne(dů)vtipné jako žena uvězněná celou noc pod kořenem. (2)

WAGHiSS666: Asi už mě taky dostihl necrocock, na tohle nemám koule. Nechápu tu samoúčelnou žetkovost na všech frontách, ale strašně bych chtěl. Předešlé pokusy jsem vydržel nechápat a nestrávit celou stopáž, teď radši mizím na cigáro. (1)

ScreamJay: Karlík už se dávno vysral na čokoládovou továrnu, pustil si mykologický shoegaze a se starým Smotlachou ujíždí na kouzelné smaženici. "Všechny houby jsou v podstatě jedlý, některý ovšem pouze jednou," říkal pokaždý, když si hladil špatně depilovanou hruď a dobře vycpanou lišku. To samý platí i o klipech a Necrococka, stejně jako Master's Hammer v druhý Metle, za střízliva jednoduše nedávám. Nevěřim chlapům, co maj kníra jak třetí obočí a halucinujou s autofokusem. Být divný je prostě někdy jenom... divný. (1,5)

Viktor: Tady toho zase nehraje a neladí tolik, až jsem znovu okouzlen. Ne, svou ženu bych Necrocockovi nesvěřil, ale docela chápu, proč jiní ano. Myslivecký naivismus, art hub. Komu smím nabídnout k ochutnání svou sbírku svůdně jedovatých plodnic? Ach, ten povědomý svěží vzduch lesní hudby. Tak si pro mě za mě zůstaňte za plotem, pavilon už je beztak plný. (4)

Džana: Přiznávám, letos jsme ještě na houbách nebyli, což mě dráždí víc a víc s každým průchodem jedovou stezkou... Necrocock by jistě mohl být osobním koučem lesních výletníků, jak už jistě víme po cestě K dubům. Nyní před sebou máme spíše hymnu lásky a opojení jinak skvostného. Nahánění to kyprých dam po lese nemá konců a já se ptám, kam až to dojde? A vlastně chci, aby to došlo až na okraj nejzazší. Zprznit jakoukoli českou mysliveckou zábavičku a do toho se střílet nejen do prdelí. Představuju si párty na zapáleném posedu, krmelce vzhůru nohama se zfetovanýma srnama a krystalické solné hranoly. Musíme přece myslet na lesní zvířátka, zima je tu coby dub. (4,5)

Martyrdöd - Harmagedon


Abbé: Od chvíle, co na Aleppo spadne první barelová bomba (0:03), cítím, jak se mi vyhrávky jako kusy kovového šrotu zařezávají do masa a rozlévají po těle. Co riff, to rychlá dávka z padesátky kulometu. Primitivní, jak jen crustový třičtvrteční rytmus může být, a stejně tak účinné. Lepší reklamu si kurdské milice stěží mohly přát. (4)

WAGHiSS666:
Stahují se mračna
Nad crustovou scénou
Jestli máš rád pévé
Pojď do kola
se mnou

Crustová scéna dostává nový význam, nový rozměr. Černob̶í̶l̶ý̶. Vlastně jsem pacifista. Ze startu přemýšlím, jestli zvuk neškodí. Mikael mi to vysvětlil. Bring předsólové UGH! Back! Tohle mi, kurva, scházelo. (4,5)

ScreamJay: Upocený ksichty, flanelka i hmatník. Zastřenej výhled, jasnej názor a berná mince současnýho severskýho crustu. Na rubu Okkultokrati, v líci Martyrdöd. Panna, nebo orel? Po držce, nebo obejmout? Tři struny a co s tím zbytkem? Dvousložkový video, kde jsou naštvanej punk i prostřihy z bezútěšný reality ve funkční "harmonii". Taky jsem pacifista, přesto vim, že mlčet nesmíš a křičet nestačí. Vizuální jistota v nejistým čase, pod stromeček chci světovej mír a elkový tričko Goatsnake. S nadsázkou i bez nadsázky. (4)

Viktor: Bez pičovin, bez rukojmí, bez zbytečných rekvizit. Čtyři minuty, po které vám někdo vytlouká mozek z hlavy a vy si stejně do detailu pamatujete prožitek každé vteřiny. Autority, svět vzhůru nohama, jen ta hudba je na svém místě. Pevný bod, který vám plive do ksichtu informaci, že pevné body jsou passé. K věci. (4)

Džana: Živě mám na paměti, jak mě před lety ovládalo album In Extremis - taková ta špinka, co se ti zažere pod kůži a nepustí tě ani za nic. A taky jeden z prvních blízkých setkání s metalickým crustem. Jejich zvukové hrany se po letech nějak zbrousily a vytváří parafrázi sama sebe. Je to černobílý, je to zlý, je tam hodně války, je tam hodně kulometů, bazuk, třířaďáků, mikrořaďáků, kill kill kill, ultra hard apokalypsa... Toto všechno pomixuješ a vznikne ti takové labůžo, fakt se poměješ. Nekompromisní kadenci Martyrdöd neopustili a asi ani neopustí, protože cesta dál nebo jinam není cíl. Možná mi měkne mozek, možná jsem nostalgicky disbalanční, cesta holt vede na sever. (3)

Code Orange - Forever


Abbé: Code Orange před pár lety vypustili ze svého názvu slovo “Kids” a je to znát. Se svými vnitřními démony dál bojují stejně urputnou a marnou bitvu jako s poruchami soustředění, ale celek zní i vypadá podstatně dospěleji a propracovaněji. Už proto, že ho poslouchat i sledovat bolí víc ještě dlouho po jeho skončení. (4)

WAGHiSS666: Tohle už nemůže být póza a umělecký ksicht. Tady končí prdel! Mám problém přiznat, že Code Orange jsou pro mě. Možná si tím ordinuju houbovou stravu a následnou léčbu. Jako když hrajete Cards Against Humanity a porušíte všechno, co vnitřně porušit jde. For the points! Tohle je jinak. Přes čáru. Nemůžu (se) přestat (těšit). Navěky. (5)

ScreamJay: Copak to máš v tom pytli, brácho? Žádný velký city, Sin City v kroužku mladých sadistů a nehty zarytý do dlaní. Ta dlouhá čára uprostřed je čarou osudu, začíná někde u zápěstí a končí vztyčeným prostředníkem! Zkurvenej deathcorovej riff nesvazuje prsty a latexová korunovace, co neukáže kozy. Code Orange bezpochyby zhoustli, jejich sázka na obrázkový power violence je tak vkusná a uvěřitelná, jako knockout v desátým kole. Adrenalin, zážitek, chtění, krev mezi zubama a... vztyčenej prostředník. To je osud. (5)

Viktor: Kuchání trýznitelů? Ale kdo je kdo? S kupou rekvizit, ale pořád vcelku bez pičovin. Trochu devadesátková encyklopedie Jak být zlý, ale když vás někdo mučí, taky neřešíte, zda je důvtipnější než trýznitelé před ním, bolí to stejně i víc. Vždy o tón šejdrem, vždy o záběr kratší, než aby se dalo začít hudrovat o klišé. To není Ziltoid, kdo tady leze z kafe! (3,5)

Džana: Bravčová krv to asi nebude, možná ani Medvědí krev ne, podle všeho se to však bez ní neobejde. Pokoření nejmocnějšího nepřítele – sama sebe – zdá se, není jednoduché, a s každým dalším breakdownem si to teda pěkně zapamatuj. Všechen ten červený maras, co se tam práší a pulzuje, mě tak možná trochu i fascinuje. Co dál, co dá? Nastalo u mne vyčkávání většího goru, želbohu, zakončené frustrací a nedostatkem empatie vůči ženě soukající se z kýblu. Měl to být "post-modern-hardcore-math" vtípek na staré známé heslo "We Can Do It!" akorát bez šátku na hlavě? Nasrat, přitopte radši pod kotlem. (4)

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #93: Nevíš, kde je doma?

Michal Pařízek 02.12.2022

Konec roku je vždycky na morál, letos ale připomíná horskou dráhu, jejíž obsluha si odešla někam něco zařídit a po cestě zapomněla, že má motor vypnout. Kam zmizel listopad?

Šejkr #92: „I got too much on my mind, It got clouded in my eyes.“

Michal Pařízek 18.11.2022

Na Le Guess Who? si vzpomenu i při příchodu na Václavské náměstí, kde se objevuji zrovna ve chvíli, kdy začínají Chinaski. Koncert pro budoucnost.

Hádanky z Utrechtu #4: Weird pop

Michal Pařízek 14.11.2022

Horse Lords hráli před pár dny v Praze, pár desítek lidí v Punctu si je prý užilo náramně. Tady prodávají merch po kilech ještě několik hodin po koncertě.

Šejkr #91: Mezi řečí

Michal Pařízek 04.11.2022

Na návštěvě u mušlí mě začal vyhlašovat vedle stojící týpek s tím, že jsem moc starej a co že tam jako dělám. A že budu určitě fízl. A že pozor...

Šejkr #90: Možná jednou

Michal Pařízek 21.10.2022

Když jsem se ve čtvrtek podíval, co se děje, tak jsem zapomněl na všechno. Na nemoc, na babí léto, i na Kendricka. Události z bratislavské Teplárně mě paralyzovaly.

Konvulzivní pulz Laokoon

Viktor Hanačík 20.10.2022

Sedím na rohu a poslouchám „leden bude navždy sad“. Laokoon. Úsporná podzimní melancholie. Večer. Tváře chodců mizejí ve stínech.

Praskání bublin (Unsound 2022)

Zuzana Malá 17.10.2022

Unsound letos vstupuje do třetí dekády své existence a pro svou narozeninovou oslavu volí téma bublin. Ta festivalová vydrží sotva týden...

Šejkr #89: Někdo jiný, někde jinde?

Michal Pařízek 07.10.2022

Obviously, we’re not golfers. Jedno z hesel, které vetkla do erbu Full Moonu Apačka, a taky pochopitelně aluze na velkého zevla. Bezbřehý sarkasmus a hlavně pravda.

Šejkr #88: Zůstaň tu tak dlouho, jak chceš…

Michal Pařízek 23.09.2022

„Dávejte pozor na podlahu,“ zazní ve chvíli, kdy nečekaně došlápnu na ztvrdlé bahno umístěné na podlaze setmělé instalace thajsko-amerického multimediálního umělce Korakrita Arunanondchaie.

Šejkr #87: Pěna dní

Michal Pařízek 09.09.2022

Na chodníku za zdí Prezidentské (Grasalkovičovy) zahrady sbírám první letošní kaštan. Sakra, já to věděl.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace